Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Polykačka ohně z kolekce Pierrovy zmrzliny
Autor: alggiz (Občasný) - publikováno 17.11.2002 (00:47:09), v časopise 7.3.2003
 

Polykačka ohně

 

 Když jsem přišla domu, byl už večer. Z vedlejšího pokoje doléhal do kuchyně hluk a rozčílení. Měla zase plnou hlavu zmatku a vzteku. Křičela a ten burácející divadelní hlas duněl přes všechny stěny. Odešla jsem ven na zahradu. Odněkud přicházely vzdálené útržky toho bláznivého představení. Rdousily jí vzpomínky, zmařená kariéra, přetržené zdraví, fatální labyrint ve vlastní hlavě. Před tím hlasem se nedalo nikam schovat. Viděla jsem se jako čtyřletou, jak běhám dokola u dědy v pracovně a tancuju u krbu na Bernsteinovu Ameriku…

 Potřebovala jsem utéct. V kuchyni pokuřoval táta a nechápal nic. Máma se v rámci jakési vlastní psychické hygieny rozhodla přerušit s ní styky a dům se tak dělil na dva různé světy matky a dcery. Děda jí neutíká. Je uzamčenej a neotevírá se ani nám. Má výraz uschlé břízy. Nemá cenu se ho dotýkat a vyjadřovat soucit. Má svůj vlastní úkryt. Zvláštní, jak vytrvale dokáže člověk balancovat na hrotu nože a ani jednou se nepodívat pod sebe. Obdivuju tu výdrž, to napřímení po každé kapitulaci, tu nekonečnou trpělivost…“No, je to choroba. Co naděláme…“

Na zahradě se utvářela nepříjemná ozvěna a jejím slovům propůjčovala sílu a barvu tisíce variací. Zívala jsem z nedostatku nadechnutí, pila jsem litry vody, abych se zabavila polykáním, odříkávala si citát z Třetího stážníka od Flanna O´Briena, abych udržela rovnováhu…“Vše má smysl, vše souvisí“…

Šla jsem na terasu. Zdálo se mi, že po stěnách našeho domu pobíhají stíny. Démoni, co jí zase ovládli hlavu. Přála jsem si, aby to už skončilo, aby už zase bylo ticho.

Scházela jsem dolů po schodech do obýváku. V koupelně tekla ve všech umyvadlech voda a přetejkala na podlahu. Asi chtěla prát, ale myšlenka na praní jí opustila s návalem nových bohémských nápadů, zmizela s přílivem nových myšlenek, které stejně, jako ty předchozí, prchnou někde hluboko v návalu zlosti, až to přijde.

V jejích pokojích se svítilo. V záchvatu tvořivosti ztratily obě tyto místnosti přehlednost a pořádek. Teď to byl budoár umělců, šatna hereček, salón „dětí revoluce“, podkrovní jizbička chudých a věčně prokletých básníků. V obýváku hrála televize a ona seděla s pokleslou hlavou v  křesle. Spala. V tom andělském spánku na ní všechno to ponuré a smutné v její hlavě nemohlo. Plesniví a nárazy oprýskaní raraši se rozutekli do všech stran místnosti, ploužili se tiše chodbami a jejich stálá přítomnost byla stejně tíživá, jako tušení bouřky, jako to dusno, co se vznáší ve vzduchu před prudkým deštěm. Její krásný obličej vypadal nevinně a krotce. Její blonďaté vlásky, rozcuchané a vybledlé stářím, její tváře, buclaté, skoro bez vrásek, jí propůjčovaly vzhled antické bohyně v hodině odpočinku. Byla to nebojácná Káča, která prohnala všechny čerty a pak jí v tom pekle přemohla únava.

Až se probudí, půjde všechno znovu od začátku. Vše zlé bude smazáno, vše vroucí vychladne. Zase bude všechno podivně krotké a nevinné, zase přijde lhostejnost a nepatrný impuls, který ten kolotoč znovu rozpohybuje…

Ještě jednu jízdu! V těch barvách pod Soucré Couer upadá zrak do bezesného polospánku. Hvězdy nad námi jsou symbolem božstev, která usnula a ztratila význam. Je noc bez bohů, je večer jen pro tebe a pro mě. Kolotoč pro blázny a kašpary, pro kouzelníky a vědmy, pro herce a umělce. Můžeš utratit poslední peníze za divadlo…

„On chce, abych skončila v Bohnicích! Chce abych se úplně zbláznila, chce abych skončila v hrobě! Můj muž! Podruhé z okna neskočim, podruhé mě k tomu už nedonutí! Vždyť jsem to tady měla! Včera jsem se kvůli tomu zdržela, protože jsem to hledala!…“

 

Tenhle život je zvláštní kousek do kabaretů, nikdo by se nesmál, asi ani já, ani ty, ale asi bychom ani neplakali…

Jednou mě to už nedostane. Jednou se zastavím přímo nad tím hřměním a blesky. Jednou se usměju a už nebude nic, co mě rozpláče. Jednou jí pohladím po tvářích a bude dobře…

                                                                                                                                                      *pozadí od Natalie Zwillinger

 

 

 

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 17.11.2002 >

No je to zajímavé.


Body: 3
<reagovat 
zjihu (Občasný) - 18.11.2002 > Tohle je dobré. Téma i styl podle mé chuti.
Body: 5
<reagovat 
Lian (Občasný) - 22.1.2003 >

Kačenko to mě moc mrzí......jak to říct, ......i přes to utrpení jsi to napsala krásně. Myslím, že to tu nikdo než já nepochopí........

Jen tam zmateně pobíháš po domě. Zahrada, veranda, a pak najednou scházíš ze schodů (jen formalitka:-))  A ten odstavec s tím On chce abych skončila........asi měl být jinde, na začátku nebo tak........

Body: 5
<reagovat 
Pierre Bosquet (Občasný) - 7.3.2003 > Myslím, Lian, že nebudeš jediná, kdo to tu pochopí...nevím jak do hloubky (na dno si asi nesáhnu), ale myslím, že to chápu...je to vážně krásně napsaný...moc...
Body: 5
<reagovat 
Rawen (Občasný) - 8.3.2003 > Je tam několik malých věciček, které mě vyrušily, ale ty hážu za hlavu. Vím, o čem píšeš, ale nikdo, který s tím nemá zkušenosti, nemůže úplně pocítit dosah toho všeho. Je vidět, že to jde z tebe. Skvělá "práce" (nevím, zda to slovo můžu použít)...
Body: 5
<reagovat 
 alggiz (Občasný) - 8.3.2003 > Rawen> 

Diky za pozitivni reakci.. po pravde, nevim presne, jak by to stylisticky melo vypadat.. napsala jsem to jednoho oskliveho dne a v te podobe jsem to nechala.. mozna kdybych vedela, jaky vety nesedi.. treba se poucim... jeste jednou dik


<reagovat 
čtenář sun - 30.3.2003 > Naprosto jasný. Ani není co dodat. Dělá to na mě velký dojem. Asi si to člověk vážně musí prožít, jinak sice rozumí, ale necítí to. Ten blázinec doma, kdy je se jen řve a přitom to nemá žádný smysl. Pak zase klid jako by nic. A pak zase řev. A stále dokola. Ta podrážděná atmosféra. Těch milion detailu co člověka drtí..atd atd....bolí z toho hlava...lepší jít pryč a tam bude dobře. Nebudou starosti. Vše bude OK :-).

Třeba se to dalo napsat různými způsoby, ale to asi vždycky. Mě se to libí.

Body: 5
<reagovat 
 čtenář sun - 1.4.2003 > Alggiz> Ano maš pravdu, že každý si v tom najde něco ze svého života. Každý se snaží pochopit, o čem autor píše a někdy více či méně rozumí. Může pak řici, že je to smutný nebo těžký. Avšak mnohem intenzivnější jsou pocity, které to v něm vyvolává právě na základě svých zkušeností. I když každý máme jiný vzpominky, tak některý slova asociují určitou atmosféru nebo něco takýho. A právě to se mi na tvým příběhu libilo. ...Musim se přiznat, ze tu schizofrenii jsem nepoznal...přitom je to tak jasný. Je mi blbý, že jsem na to nepřišel. Třeba příště :-).
<reagovat 
 čtenář sun - 3.4.2003 > Alggiz> Vůbec ti to nemusí být blbý. A jestli si mě přetrhla představivost, tak určitě ne hloupě. Naopak jsem rád, že jsem to pochopil tak, jak jsi to myslela ty. Bohužel ti to akorát nemůžu zhodnotit nebo poradit, co je napsáno dobře a co by se dalo napsal lépe. Já sám totiž nepíšu, protože to neumim. Dal jsem ti jedničku, protože se mi to líbilo a aniž bych věděl proč. ...Být tvé potlačené nevědomí bych si teda netrouf a o tom co je jádro věci dost často pochybuju....Pro příště bych si možná mohl přečíst tvá minulá díla :-).
<reagovat 
 alggiz (Občasný) - 3.4.2003 > čtenář> 

Kdyby sis četl něco staršího, tak mi dej mi vědět, co jsi z toho pochopil!! :o)


<reagovat 
 čtenář sun - 7.4.2003 > Alggiz> ale umíš a budeš stále lepší....když bude čas, když bude chuť, když mě něco zaujme, tak ti to napíšu pod to dílko...tak jsi asi myslela, že ti mám dát vědět.
<reagovat 
čtenář sun - 10.4.2003 > jistotu?..jistota není nikdy...prostě se to dobře čte a navíc se mi líbí ty naměty.....jinak to nejde, jen mě tak napadlo, že než třeba projedeš všechny tvé příspěvky, tak to dá zabrat.
<reagovat 
mystikus (Občasný) - 23.11.2017 > oh yeah
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je čtyři + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter