tohle je zdarma

prolnuto chladem jitřních ozvěn

průvanem návratu

v útržcích dechu svlékáš další slib

do mlhy tečou cizí slova

tak nějak vždycky hádáme 

mosty a řeky tam

kde nedojedky nebe

prostě jen vlají nocí

jako když na dně špinavého šálku

v našem předvčerejším čaji

umírá tiše moucha

přišla jsem poslepu

v naději že všechno to co nevidím

se ještě může změnit

déšť kleká k vypleněným záhonům

suše pravoúhlých krajin

a černovlasý chlapec za oknem horečky

líbá modrou hortenzii

jako by věděl –

že to budu já

kdo nikam nejede

že tohle je ten den

v němž nenávratně

těkavé

světlo ředí

paměť bludiček