Zapomněl jsi dýchat,
v místech kde jsi sám,
neznáš to a
samota Tě ruší.
Bojuješ s tichem,
ale křičet neumíš
a srdce teskně buší.
Tak naučil ses milovat, co
mraky neznají,
a kupuješ si
pocity, co skály prodají.
Sbíráš
po dnech doušky moře a tak ho brzy vypiješ
a nedusíš se
pískem, vždyť on Tě má rád.
A všechny duše
světa teď a navždy spojuješ
a nebojíš se
konce, ještě máš co dát.
Pak vzpomněl sis jak
dýchat, v místech kde jsi sám,
znáš to a
srdce silně buší.
Zdravíš se s
tichem a křičet neumíš,
na co? vždyť to ruší...
|