Quotidiana (Občasný) - 25.8.2010 > Já teda nevim... začátek dobrý, s nástupem režiséra Viscontiho to šlo hodně z kopce.
Nevím, nakolik je vhodné dávat vysloveně fiktivní postavě příjmení reálného režiséra a křestní jméno jiné - popravdě řečeno, na mne osobně to působilo spíš negativně.
Navíc, z celé té povídky mám tak trochu pocit, že to "procitnutí ze snu" bylo tak trochu "nouzové řešení" ve chvíli, kdy se ti povídka dostala do naprosto nerealistické fáze...
že se objeví režisér se stejným příjmením jako režisérská hvězda, která umřela před narozením milé Anny Marie, lze ještě vysvětlit (od toho jsou tu příbuzní), že se původně nevinné natáčení filmu zvrtne ve snuff film (i to se může stát... koneckonců, od toho jsou tu horory, thrillery atd.),
co mi ale vadí, je celá koncepce příběhu - začneš s hlavní postavou Glenem, kterému se u dveří hotelu objeví tajemná dívka s kufrem peněz je OK, následně se objeví policie hledající 2 lupiče z banky (klasika v rámci žánru),
pak to ale začíná trochu skřípat - bratři byli zastřeleni na útěku (ale jak došlo k předání peněz???),
dívka si obarví vlasy, začne si říkat Anna Marie, (občanku po ní asi nikdo nikdy nechtěl a změna byla asi tak dramatická, že si policisté nevšimli stejných rysů v obličeji... budiž) z neznámého důvodu ač do 23 panna se vyspí s barmanem (proč??? jak to souvisí s příběhem???) a stane se prostitutkou (no mít peníze z bankovní loupeže, tak se asi živím jinak), naštěstí Glenovi to nevadí (v posteli nebyla nic moc, tak ji poslal na "trénik" - dalo by se to zpracovat s cynickým nadledem, ale v tvém textu mi ten nadhled opravdu chybí), ve chvíli, kdy je příběh na slepé koleji a nemá se jak dál vyvíjet se objevuje režisér (náhle je zapomenuto všechno co se stalo do této chvíle) a vše se soustřeďuje na to, že prostitutka se stala herečkou (trochu zvláštní tah, ve chvíli, kdy se člověk ukrývá před policií), následuje velmi zdlouhavý popist toho, jak milá slečna usilovně hraje, až vlastně hrát nemusí, což finišuje její vlastní popravou (Nehrála Marii-Antoanettu? Když je to Anna Marie...).
A v tu chvíli se Anna Marie Visconti (no nečetla jsem extra pozorně, abych si všimla, kdy se vdala) probudila, a zjistila, že to všechno byl jen sen...
Mne to tedy nepřesvědčilo, že tohle byl promyšlený a důmyslně vystavěný příběh. Prolínání snu a reality a (rádoby)nečekaná procitnutí ze snu už v literatuře není žádná novinka, a hlavně - celý příběh musím být nejen dobře vymyšlený, ale i dobře podaný, tak aby z toho čtenář neměl pocit, že autor nevěděl jak dál.
Za mne tedy -
- přepsat (trochu přímé řeči by nevadilo)
- zkrátit (neb spousta toho je docela dost zdlouhavá - čili nuda)
- ujasnit si, kdo je hlavní postava (Glenn nebo Anna Marie)
a abych navázala na Lamarski - když se Pamela po 150 dílech probudila, tak to tuším navazovalo (nebo se to alespoň tvářilo, že navazuje) na scénu, kdy šla spát...
