|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Dnes ráno jsem volal na horkou linku Pečovatelské služby: „Došel vám můj objednávkový e-mail?“ ptám se. „Došel, všechno je v pořádku.“ odpověděl příjemný hlas.¨ „A kdopak ke mně dneska přijde?“ vyzvídám. „No přece Lucinka.“ Takže Lucinka nebylo jméno nějakého roztomilého štěněte, které je vhodné pošimrat na bříšku, ale křestní jméno pečovatelky. Tak jsem se dotazoval dál: „To je ta droboučká, která k vám bude chodit vždycky odpoledne, když si rozveze obědy.“ Už mně začínalo být jasno. Takovou pečovatelku mi slibovala krásná Renée, než šla na dovolenou. Jenže Lucinka bude chodit až odpoledne, což je její jediná nevýhoda. Je pondělí ráno, lednička zeje prázdnotou, zbývá mléko na několik kafí a prášky na uklidnění. Dopřál jsem si bohatě obojího, jinak bych nemohl vůbec psát. Ranní hladovění jsem vyřešil u Tran Van Dong-a. Už mě dobře zná, upozornil mě lámanou češtinou, že právě dostali zásilku skvělého kuřecího nářezu, tak jsem si koupil hned 2 konzervy. K tomu nějaký rohlík a další dobrůtky, které se v Arkádách Pankrác neseženou. Utratil jsem tam 160 kč – věru opulentní snídaně, ale většina ranního nákupu skončila v ledničce na doby, "až přijde velké hladovění" nebo náhlé mlsné chutě. S nouzovými nákupy asistenta už počítat nemůžu, bydlí až ve Strašnicích a asistentství má jako veldejšák, aby si přivydělal. Někdy mi to dává dost najevo. Škoda starého Jirky Borka, ten to dělal z přesvědčení. Dnes jsem chtěl jít k obvodní doktorce, jenže zatím nemůžu: přijde obědářka, dvoumetrová "Čára“ Zichová a obere mě o 2400 kč za obědy na září. K doktorce můžu až potom, ale zatím si můžu telefonicky objednat "léky na dnešní den".
|
|
|