|
|
|
Orientální divadlo v městském parku Autor: Kateřina (Občasný) - publikováno 12.7.2000 (12:41:19), v časopise 13.7.2000
|
| |
Indickou báji o princezně Sávitrí, která byla tak krásná, že všichni nápadníci omdlévali a ujížděli z království, nám na 49. Loutkářské Chrudimi předvedlo Divadlo Líšeň. Představení se odehrávalo v noci v parku, ke konstrukci stínového divadla nás v naprosté tmě dovedly svíčky u cesty. Usedli jsme kde se dalo, a v takřka romantickém rozrušení a nejistotě, zda jsme v Chrudimi či v dávné Indii, jsme očekávali, co se bude dít. Před divadlem seděl u ohně průvodce celým dějem, tajuplný muž v masce, který později propůjčil svůj hlas strašnému bohu podsvětí. To už jsme se ale nechali okouzlit precizní stínohrou čtyř mladých lidí, příběhem princezny Sávitrí, i prvky zcela českého humoru, který nám indickou báji ještě více přiblížil. Výtvarné pojetí i bravurní vodění loutek nás udrželo v napětí bez ohledu na chlad a přesezené nohy a další části těla. Princezna Sávitrí nám předvedla, co je opravdu pro život důležité, a to nejen v Indii. Její královský otec ji poslal hledat urozené ženichy, ona však našla hned vedle rodného paláce chudého poustevníka čisté duše, který se nebál její krásy a duševní síly. Sávitrí projela celou Indii, užila si bujných večírků v královských palácích a vrátila se zpět k tesknícímu otci a zamilovaému poustevníkovi. Její otec svolil ke svatbě s chudým mladíkem a Sávitrí se přestěhovala k němu do jeskyně, kde se věnovala domácnosti a rodinému štěstí. Podle věštby však její muž měl rok po svatbě zemřít. Když se čas nachýlil, Sávitrí následovala duši svého manžela, kterou sebou odnášel bůh podsvětí. Bůh podsvětí Sávitrí zaháněl, nakonec ho ale její láska přesvědčila, a vrátil jejímu manželovi život.
Divadlo Líšeň nám orientální divadlo předvedlo v padesátiminutové zkratce, ale nikdo z nás nelitoval.
|
|
|