stávám se špinavým Chaosem

ne vyhaslým, ale spíš

Hořícím

Andělem

a to všechno pro Sebe

ne pro Vás

slovo jazz znamená něco

s mrdáním,

ale to jste Vy vyschlí při překladu

poněkud přehlédli

 

klasická hudba..

mrtvé tóny

 

koncerty vážné hudby v televizi

jsou groteskní jako křeč aby nám neujel jediný tón

tak násilné

tak násilné

jediný tón..

čtrnáctý tón..

a na školách klasické hudby

pořádáte aktivně semináře jazzu

semináře

hudební teorie

ANI NEVÍTE

že popisujete jazz jen zvenčí

tak moc zvenčí

tak moc..

můžete ho i hrát

na těch vašich školách

vědomě deformovat tón trubky

ale vždycky to bude nápodoba

vždycky to bude // zvenčí

 

učíte tam i improvizaci

jak lze improvizaci učit?

aha, podle jazzových standardů..

aha

aha

už radši půjdu

ne o dům dál

ale o dva

minimálně

jazz..

je to melodie nového druhu,

která dobře poslouží jako kulisa ke

snění,

konverzaci, filosofování a třeba i k Tanci

velká revoluce v hudbě

a pak kopírována

a zabita..

 

význam se vyprázdnil

a zbyla jenom forma

jako když to dřív abstraktní malíři

mysleli jako oheň, doopravdy..

a teď se staly abstraktní

obrazy součástí tradice .. 

 

ale Čas od Času

přichází něco Silného – z Nás, tolik Jiných lidí

ať už ve výtvarnu

nebo kdekoli..

 

nejen forma, ale i POCIT

nejde jen o umění,

ale i o každý okamžik

hluboké existence –

a to popu chybí..

 

chybí to i jazzu, takovému, který je

kopírován bez vědomí Pocitu

chybí to dnes z většiny i metalu, punku,

abstraktním obrazům

které jsou často tak aemotivní..

 

ó, starý a špinavý jazze

Chaose

 

vážná hudba

je konzerva tisíckrát opakovaná orchestry, byť někdy krásná..   je trošku mrtvá

a i krásná princezna mrtvá shnije

jazz se tímto způsobem neprojevuje,,

jeho Umění se nereprodukuje,, nýbrž tvoří a existuje jen v okamžiku tvorby

 

jádrem je právě ta nepřetržitá tvorba a fakt,, že většina jejích hodnot je prchavá

nebo není??

 

opravdový Jazz  je jiné chápání Života

či touha po jeho nalezení

 

 

hnusná Nedokonalosti téměř všeho, jež dlíš ve mně..

ty královno klamu a iluse

proklínám tě a chci tě ZABÍT

než zabiješ mne

ve Jménu Mého Ohně tě

proklínám

navěky

navěky

podřezávám ti krk, ty kurvo

 

a stejně to nepomáhá

slábnu dovnitř

 

ne..

ne....

............

 

 

co Teď?

 

jednou za čas přichází trocha světla

které stejně většinou ztmavím

ne vždy

 

co Teď?

 

když Velké věci nepřicházejí,

protože je svět neumožňuje,

když nemůžeš unést svou existenci zde.. řeknou ti „raduj se z malých věcí“

tahle fráze je slizce odporná

žádné kompromisy s vámi

neguji váš svět i vaše hodnoty a odcházím hlouběji do svého.. bez křiku.. s pohledem Ohně

jsem sám a dovnitř pustím jen málokoho

 

hru s vámi hraje už jen iluse mého těla

 

 

 

 

prožívaná Existenciální improvizace

jako na mou kytaru Teď a Tady

JE JEN V TENTO OKAMŽIK

 

neopakovatelná v Magické Kráse Času