čas znovu obrácený naruby

jakási noc

ta všudypřítomná

sedí na bliznách květin

zimnice ztvrdlých potoků

přes mříže října

sahá za kořeny

až ke krajinám spánku

je tichá a přesto

jazykem ozvěn nese zprávu

objímá trupy padlých bříz

chtěla by letět

stoupat stále výš

a poté

– ne nepodobna božstvům -

věřícím sypat cestu pod nohy

když za tmy opouštějí

studenou placentu zářícího chrámu

pro tuto noc

jež doširoka rozvírá tvá slova

nepatřičná jak nové listy

na tělech zpola uschlých stromů

pohřební zpěvy za kopci

dunivě tepou nebe

čas stojí – to my jsme odjeli

ve spících vozovnách

mumlavě odfukují stíny

příštích dní

- letím -