Můj spánek odešel do nenávratna.
Má postel se stala mučícím lůžkem,
které mě nechce pustit ze svých temných spárů.
Chvíli mě olizují žhavé plameny,
chvílemi mnou projíždí řezavý mráz.
Mé tělo se zmítá sem a tam.
Proč jsis´ jen musel přivlastnit můj spánek?
Nač ti budou dva?
Ty máš teď vše a já nic.
Tiše pozoruju jak vydechuješ do prostoru své sny.
I já bych si přála vidět film svých snů.
Ponořit se do hlubin jeho krás
a znehybnět v tom nočním kině.
Ale nemohu, ty mi to nedovolíš.
Snad až přijde ráno, zasníme se spolu.
Budeš mi vyprávět své noční příběhy
a já se do nich zahloubám, jakoby byly mé.
Bude to jako můj živý spánek.
|