Chtěla bych nábytek barvy růžového dřeva...
Bytem voní chléb chlebem voní byt po koutech pavučiny kde mají být zelené dámě v popelníku už léta táhne na záda některé dny tma světlo vykrádá
Hodiny plivou vzteklá písmena a někdy bijí obložené pokojem šeroprší nad ránem prošlé paragony bez adres dopisy nedopsané s makarony vět schované na kdysi
Poslední sen noc nese k ránu: okvětní lístky v křehkém starém porcelánu vařící voda usmrtí jsem svojí vlastní obětí
Vrtají do jádra dům zesiluje zvuky v poledne ze střech shazovali sníh a já se stala starým okenním sklem praskám zatímco kostky paneláků pomalu vytrvale vadnou
Ačkoliv někdy někdy skoro cítím
na tvářích pod očima chuť moře za řetězem na konci mola
Chtěla bych nábytek barvy růžového dřeva slunečník pa-rap líč-ko
...et faim saillir le loup du bois...
v noci zdá se mi o něm v noci zdá se mi o lese soukromá obrazárna lže: sníh řeže jako břitva ostřená měsícem v krajině dubů vracím se otvírám oči do suché tmy
do drátu oděná znamení nosím bojím se spát
a k ránu sněží v básních dobrých i špatných básníků v podstatě stejně
Odletěly husy Řím drží půst |