Hvězdy na tabuli černé noci
jak křídy malují barevné čmouhy
závojem tříštících se nebes oznamují chvíli
kdy svět naposled protočí se sám v sobě
a kapky krve překvapeně kypí do prostoru
Trnité cesty lascivních jazyků plamenů
trhaji trávu na kusy v erupcích květů
vše šedne a mihotá zmámeno děsivým křikem
padajících stromů znavených z překotného žáru prázdna
plížícího se v dohořivající mysli
Jízlivé otřesy kamenných lavin
rozmělní přítomnost v tlukot vadnoucích slov
poztrácí včerejšek bláznivý a zmáčený naručí slz
v poryvech vln roznesou jako vir medové ticho
ve chvili kdy se zastaví dech
|