Byl jsem
    všude

v  písečných  dunách
z    nichž   zrodilo  se
snad samotné slunce

 v  modravých     hvozdech
 nad  záři  blyštivých  snů
 roztříštěných    spánkem

   v  mrazivém   večeru
   kde  vločkmi  sněhu
   vystlávají      postele

   v čajových  stezkách
   kde  pu-erh  stoupá
   vzhůru  vstříc  světu

    tím  vším  jsem  prošel
    hledal zde  odopvedi a
    přitom  pil krvavé víno

     sebe   v  něm   našel
     zalepil se do  obálky
     a odeslal zpět domů

      Nezbývá než jediné
      vydat se  na   cestu
      po  schodech  dolů