| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Café a nakladatelství FRA
Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2
ČERVEN 2016
Adéla Knapová, Nemožnost nuly & Vilém Vlček & Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři & konec sezony
28. 6. 2016 19:30h
20 h Adéla Knapová, Nemožnost nuly, uvedení novinky Fra za přítomnosti autorky čte Erik Lukavský
21 h Vilém Vlček, cello, Bach a Lutosławski (15minutový koncert před Café Fra)
22 h Anežka Charvátová, Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři
fotky z celé sezony (Lipár, Hanušová), komentáře, třešňě (hodně)
Alena Machoninová & Jan Machonin & Viktor Pivovarov
21.6. 2016 19:30h
Zloději všedních okamžiků
Alena a Jan Machoninovi uvedou antologii pětice ruských básníků tzv. lianozovské školy, která pod názvem Zloději všedních okamžiků vyšla na sklonku letošního jara v nakladatelství Arbor vitae. Ruské originály čte Viktor Pivovarov.
„Lianozovská skupina? To je přece moje žena Olja, moje dcera Valja, můj syn Lev, vnučka Káťa, vnuk Saša a můj zeť Oskar Rabin,“ hájil se Jevgenij Kropivnickij, když byl v roce 1963 obviněn z formalismu, z organizování lianozovské skupiny a výstav neoficiálního umění. Lianozovské básníky a malíře však nespojovala jen rodinná a přátelská pouta, ale také osobitá poetika, soustředěná na všednodennost bez příkras, na konkrétnost vyslovených a zaslechnutých slov i spatřených obrazů. Bez manifestů a deklarativních prohlášení patří dnes tito kdysi undergroundoví autoři k ruské klasice 20. století.
Antologie představuje tvorbu Jevgenije Kropivnického, Genricha Sapgira, Igora Cholina, Vsevoloda Někrasova a Jana Satunovského, kteří se na přelomu 50. a 60. let potkali v obci Lianozovo. Dveře tamního bytu malíře Oskara Rabina se navzdory státní moci otevíraly všem zájemcům o nezávislé umění. Z pravidelných návštěvníků se postupně stala skupina – svou poetikou blízká konkrétní, experimentální či minimalistické poezii západní, zároveň však vyrůstající z domácích kořenů, z avantgardy počátku století a reálií moskevské periferie.
Fra podle Miroslava Olšovského
14.6. 2016 19:30h
Čtení jako koncept – Jiří Kolář
Veřejná čtení poezie mívají jedno společné – při poslechu básní jsme zahlceni jejich množstvím, zatímco konkrétní báseň, kterou jsme právě zaslechli, si nemáme šanci znovu připomenout, neboť jsme již zaměstnáni básní následující. Nemůžeme se k ní navrátit jako při soukromém čtení.
Přitom je takový návrat důležitý především v moderní poezii, neboť ta je na variaci a obměně jednoho a téhož motivu, vytvářející rytmické opakování, založena.
Dvanáct lidí po sobě přečte jednu až tři mnou vybrané básně z Kolářova cyklu Y 61 z básnické sbírky Básně ticha, přičemž si můžou vybrat pořadí i počet básní, které nakonec přečtou.
Teprve v opakování a variování původní básně totiž vyvstane její skrytá hloubka, teprve v opakování, vytvářející jistou monotónnost poslechu, bude báseň díky tomu, že ji přečte vždy někdo jiný, nasvícena z několika perspektiv, jež můžou vhrnout světlo na další Kolářovu tvorbu.
Zprvu jsem chtěl minimalizovat množství přečtených básní na jednu, ale nakonec jsem se rozhodl při přípravě tohoto konkrétního večera rozšířit počet básní na tři, protože očekávám, že rytmus vyvolaný čtením a opakováním tří básní bude zkrátka zajímavější. Opakování, která vzniknou, budou náhodná.
Tři básně Jiřího Koláře Večeře, Královna lesa a Říct či neříct četli v tomto pořadí Michal Maršálek, Petr Maděra, Ladislav Čumba, Miloslav Topinka, Petr Borkovec, Josef Straka, Vít Janota, Tomáš Hudec, Tašo Andjelkovski, Antonín Petruželka, Jaromír Typlt, Miroslav Olšovský.
Peter Repka (Slovensko)
7.6. 2016 19:30 h
Peter Repka (1944), slovenský básník a prozaik. Spolu s Ivanem Laučíkem a Ivanem Štrpkou člen skupiny Osamelí bežci. Knižně debutoval v roce 1969 sbírkou Sliepka v katedrále. Autor sbírek Že-lez-ni-ce (1992), Priateľka púšť (1996), Karneval v kláštore (2002) a Relikvie anjelov (2006); výbor z popřevratové tvorby, doplněný o nové básnické texty, vyšel v roce 2005 pod názvem Básne. Dále publikoval knihu poznámek a glos Chvála zápisníku (2011), povídky Spätné zrkadlo (2012) aj. Od roku 1973 žije v Německu.
Úvod a komentáře Jonáš Hájek
