Já když jsem byla mladá

tak volná v kopcích

nahá v Karpatech

jen boty na nohách

dusala, dupala

pevná si v kramflecích

divoká

šílená

na splavech zpívala

své vlastní písně

a čas mi nebránil

trojčit a vřískat

královna za málo

a móda za pěťák

a bosé nohy v ulici

jak včelí královna

při tancích utíkala

hamižným rukám

a v koutě se vznášela

v cigaretovém dýmu

a v očích svítících

jak chlípná slina

to když já jsem byla mladá

přes všechny domy přelétla

a v mžiku byla na lukách

a tráva po pás

dychtivě jsem se pásla

a voda po mě stékala

divoženkou v lopuší

lovkyní jsem byla, kočky se ke mně

choulily, na flétnu v deštích pískala

a slunce pro mě zrozené

vonělo z mé kůže, ostružinami, chvojím

sladce a ostře. A večer když jsem ulehla

celý ten zlatý svět

se vešel ke mně na polštář

zlodějka jsem byla

a vším tím zeleným prostorem

jsem ještě v noci uháněla

a věže černé svítily a kočky zelené, modré

si třely o mé tělo čumáčky

a psi se hřáli v podpaží

tak vřelá jsem byla

mladá, do zelena zrozená.  A ráno když jsem vstávala

ležely kočky v pelíšcích, a svět byl zase tam

kde jsem ho večer nechala, abych zase

mohla 

vnášet do pořádku neřád

chaos,  a světu i sobě

v ulicích, v trávě

na střechách se smát.

Já když jsem byla mladá.

Už tenkrát spoutaná a náznak trpkých vrásek

když zpívala jsem jako pták.