Vždy jsem se chtěl

Podívat do naší chalupy

V horách v moment kdy je opuštěná

Jen tak potichu tam být a nebýt

Po zdi prstem obtahovat měsíční okno

Oknem vrhané

A poslouchat jak kamna vyhasínají

Skoro jak vidina

Vždy jsem chtěl vznášet se ve vzduchoprázdnu

A být a nebýt stejný jako prach

Který nikdy neklesne a ani neoněmí

K zemi

Zastavit čas tikotu kukaček

Co už roky mlčí

A vrůst do zdí  Cítit jejich vlhkost a žloutky a

Tajemství porůznu vysílaná z praskajícího rádia

Ještě před válkou

V rukou jej drží panna Marie tu co jsem našel

Jako malej kluk

Schovanou mezi prkny na půdě místo slz měla vajíčka pavouků a dnes

Mléčně hledí do stráně

Vždy jsem chtěl být to ticho v chalupě

Když zavřeme poslední dveře a drobky na stole

Stanou se vítanou svačinou myší

Teplo mizí s vlnou hlasů  Myší karneval

Venku svítá je ráno a možná bude padat sníh

Přestože je září  A myši zvrací

Dědová hůl se opírá o zeď okny se míhá

Další den Listy jsou cokoli

A chalupa mlčí a naše stopy nejsou a  Nebudou

Jen stádo ovcí venku bečí

Je září a venku hoří vánoční svíce

Osamělá chalupa v horách stává se nekonečnou

A já tu jsem a nejsem