RÁNO

Ráno mluví rytmem kapek tříštěných křivkou říms
Na okně ve tvém podkroví
Tramvaj zvoní zvonky zní lámou se ulicí
Nad mořem stříšek a věží
Nechceš ještě vstát čeká tě další kalný den
S chutí kávy rychle vypité

Do víček bodá zase další jeden z těch
Co neskryl se před světlem

Spousty snů nedosníš když světlo káže vstávat
Kolik jich mizí někde v tmách
Kolik z těch příběhů vzal budík - známý kat
Když rádio začlo tiše hrát
Místo nich slýcháš nové zprávy cizích jmen
Skutečnost na tebe doráží
Další tóny odráží se od těch prázdných stěn
Kde se skryl tvůj sen přervaný

A přece cítíš že něco v tobě hřmí a bouří
A přece cítíš že něco navždy umírá
A přece cítíš že někde jiskra tvá dál hoří
A přece cítíš že něco v tobě skomírá

Tvůj sen tam leží v koutě bezmocný a slabý
Krájen na kousíčky úsvitem
Díváš se na něj smutně s tichou lítostí
Nemůžeš však hnout ani prstem
Je další oběť rán kdy je vyhnán ze svých míst
A nemá se kam zpátky vrátit
Kreslíš další křížek v sešit v další prázdný list
Děsí tě dřív popsané stránky

A přece cítíš že něco v tobě hřmí a bouří...

Pečlivě sčítáš křížky každý je unikát
Nic se nestává jenom tak
Jednou to ránům vrátíš v rozšklebenou tvář
Nesmí se dál beztrestně smát
Vyhlížíš soudný den každý den víc a víc
Chceš pohlédnout jim do očí
Se zástupem zmrzačených co nemají kam jít
Tvých snů nedosněných

Jenže teď nemáš čas
A i dnes ti nezbývá než

Vstát a jít
A být a žít
A dělat co se musí dít

Na víc už nemáš čas
A i dnes ti nezbývá než

Vstát a jít
A být a žít
A dělat co se musí dít

Na víc už nemáš čas
A i dnes ti nezbývá

Nic víc