Mé matce je 86 let. Povzdechla si, že snad nikdy za svého života nebyla úplně šťastná. Snad prý jen když jsem se narodil. Zamyslel jsem se, jak tomu bylo u mne. Z obrovského množství pocitů mého života vystupují zvláštní extatické pocity, jakési ostrůvky štěstí v meditacích. Tento pocit však není lidského původu, lidem vlastně nepatří. Je to pocit naší božské intuice.

 Dostaneme ho jen na ukázku při exkurzi v Království božím, vlastně pozvánku na mystický proces, který k němu po dlouhé době vede. Později občas a nakrátko, silněji či slaběji, jako Dar za dobré výsledky, zejména v meditacích, někdy i mimo ně.

Tento pocit má složitou strukturu, obsahuje daleko víc významů než jen štěstí. Lze ho nazvat i Poznáním, Osvícením, Bohem. Bible ho popisuje jako vytržení ducha. Životopisy mystiků obsahují jeho popisy, např. Deník svaté Faustýny Kowalské (1905–1938):

„… v Srdci Ježíšově jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.“

Mystikové Východu mu říkají samadhi, satori, zen atd. Psychologové by ho označili jako rozšířené, čili holotropní vědomí. Psycholog Maslow ho nazval Peak experience, viz http://en.wikipedia.org/wiki/Peak_experience

Pokaždé je trochu jiný. Nelze ho popsat tomu, kdo jej nezažil. Není žádným klidem ani vyvanutím, ačkoliv má i takovéto znaky. Je hravě tvořivý, obsahuje atribut Všemohoucnosti a Vševědoucnosti. Je to vlastně pocit naší daleké budoucnosti, ke kterému se musíme propracovat. Někdo rychleji, jiný pomalu, s mnoha pády zpět.