SÍDLIŠTĚ
krajina geometrie
abstraktní umění betonové pouště
v hromadné opuštěnosti
jsme si nějak vzdálenější
když stojíme u výtahu
a ticho roztříští
jen skřípot šachet
v pohledech prázdnějších
než týden před výplatou
odříkáváme modlitbu … posledních pater
občas sedím na lavičce před věžákem
je noc
a pomalu zhasínají okna
jen modré probliky televizí odhalují siluety
vznešené
radosti
smutek
hádky
posíláme sousedům tichou poštou ze stoupaček
a jsme rádi
že aspoň topení zahřeje naše dlaně
v prosincových letních vzpomínkách
vím,
že v tomto bludišti květiny nekvetou
ta pampeliška v chodníku je smutné BIO
když v áleji očůraných lamp
visí letáky s brigádou
přilepím Orbitku na podrážku sousedům
pod dohledem obecenstva
skrytým za mhlou ze záclon
nad manéží
jsem Tě trápil
jsem tě poprvé políbil
jsem se poprvé kvůli Tobě opil
na tom pískovišti přesypaným časem
ohňostroj nad satelitem osvítil nový rok
a tak zase pochoduju schodištěm
nasávat vůně obědů
a čekám … až vypnou PROUD – ( který mne unáší ) |