Nejsi …
Kam jsi se poděla ? Potkali jsme se krátce …
Našel jsem tě a vyplašil tě první ranní paprsek.
Kam jsi se rozpila, v té inkoustové řádce
vyplašených citů slov, když měsíc přešel o kousek …

Chci kůru březovou podepsat láskou,
za noci vídávám na zdi z dlouhé chvíle
stíny plachých větví … jak přes lampu píšou
o blízkosti větru do omítky bílé …

Pode zdí bělostnou, o níž bříza opírá se
na lístku usíná další krůpěj rosy …
… až přijde ráno, též slunci vzdá se
a nebude tu, jako ty tu nejsi …