Jistě znáte pojem počítačová gramotnost. Mají s ní problém zejména ti starší, kteří vyrůstali v době, kdy jediný počítač byl v Moskvě a jmenoval se Ural. Znám jistou dámu, která ani neví, kam se píše webová adresa. Umí jen kliknout na Seznam a do okénka vyhledávače ji napíše. Bohužel ani nemá příliš vůle k tomu, si své znalosti zlepšit.

Podobně je tomu i v ostatních oborech. Občas zůstávává rozum stát, jak bizarní názory mají nejen blondýnky. Nejhorší je však situace v duchovních naukách. Je to proto, že jako vědu je skoro nikdo nebere, spíše je chápou jako určitou mýtickou romantickou libůstku, se kterou se mohou těšit a vyprávět o ní, aniž by je někdo kritizoval. Spíše každý jen blaženě poslouchá a na oplátku říká, co si vymyslel on. Fantazii se meze nekladou, co si kdo vymyslí, to má. Spojují buddhismus, jogu a křesťanství do dortu, za který by se nestyděl ani pejsek s kočičkou, když ho vařili.

Je to zase jen důkaz nerozvinutosti a ignorace naší civilizace. Dnes kupodivu jen fyzika nejzasvěceněji vidí do filozofie Stvoření. Že to není romatická selanka, či nějaká náhoda, ale ultrapodivná zákonitost, vlastně nepochopitelná, jako je kvantová mechanika a teorie chaosu. O to se však zajímá málokdo.

Neustále zjišťuji, že duchovní lidé ani po letech neznají základní duchovní literaturu jako je bible, Bhagavadgíta či Tripitaka. To jim však nevadí, sami si vymyslí, jak to je. Tak se ovšem nedá daleko dostat. Nějaké duchovní zkušenosti, to je rarita! Ale ani to, jak se zdá, jim nevadí. Na nezávazné zpříjemnění života jim to stačí.