zarostlá jizva v stromoví slitá v kůře rýhami do nichž jsem zapíchla pero z našeho dravce
počkala pár chvil a pak šla dál po rozetlelých jehličkách vonící plísnivé obecenstvo podléhalo čidlům malovalo pocit bezpečí a krásu čistoty po dešti miluji rána po probuzení kdy sama utichám do nikam roztáhnu své perutě a zívnu dobrému dni na pozdrav pomluvím slunce že mě zase nechalo zaspat malíř obkroužil oknem stěny bytu na znamení že v něm nikdy nejsem sama .............jsem milována taková.
brko na znamení růstu duchovních značek pro temno v nás úpadků a pádů ještě níž slov bez ozvěny obrazců po těle kreslených časem pro ně
pozvedám každé pírko, které ulehne před mé nohy jako pozdrav k dosažení kvalit ke kterým tolik vzhlížíme... milujme se tak.
obepluj mě klidně ještě několikrát a pak ulehni do klidu s radostí a hlubokým poznáním do mých máků chrp a kopretin k divizně která jako maják stráží dopluj do bezpečí... milují nás pospolu, takové...
|