|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Představ si.
Že seběhneme po prohřáté stráni, nohama učešeme uschlou trávu, dole přeskočíme zídku z opukových valounů a seskáčeme po kamenech dolů k řece.
Pak si lehneme do trávy na převislém břehu a necháme si nohy máčet v chladivé vodě, slunce nás bude hřát do tváří a vítr sklouzne z korun staletých kaštanů a obleče nás svým horkým dechem. Zavřeme oči a necháme svět kolem nás utonout v moři šelestících kaštanových listů zmítaném bouří kravských zvonců a řehtání starého valacha z vinic na stráni kdesi nad námi. Chvíli budeme ležet vedle sebe a polykat plnými doušky vůni řeky a trsů ostřice a pak sklouzneme z břehu do vody, schladíme svá rozehřátá těla a rozeběhneme se po úzké šňůrce kamenité cesty podél řeky. Vyběhneme ze zátočiny a už z dálky zaslechneme bučení krav a řehtání koní ze stájí starého statku na kopci. Pak poběžíme po stráni podél trouchnivějící dřevěné ohrady, strniště nedávno posekané trávy nás bude bodat do chodidel, ale nebudem si toho všímat stejně jako všudypřítomného bzukotu hejn much a ostrého zápachu kravinců. Vyběhneme na kopec, proklouzneme pootevřenými vraty statku na rozlehlý dvůr, proběhneme podél chléva a chladnými útrobami ztemnělého domu a posadíme se do proutěných křesílek na prosluněné verandě. Krev nám bude bušit na spáncích jak budou naše srdce bít jako o závod po dlouhém vyčerpávajícím běhu, ale také radostí, že jsme zase doma. A pak třeba zaslechneme radostný křik našich dětí odkudsi z rozlehlé zahrady.
|
|
|