Dohasly svíčky návštěv našich

taje v nás nenapadnutý sníh

i kroky kroků, mých jití dalších

ruce plaché hladí po dveřích.

Ta znamení jmen a modré noci

jež jako mžení jen slyšet jsou

odbíjí srdce, my ještě jsme horcí

věci dnů, být jiné nemohou.

Jak anděl padám, kámen jsem větru  

za okny sněží mých studených těl

prosinec odemkl Svatému Petru

hořelo v závěji, úsvit se rděl.

Světa jsme ryby, plamene oči

a hvězdy duše všech bílých cest.