Občas jen tak stojím

a prostě žiju …

nevšímám si dlaní na mé tváři

vzdechů

dvouhlavých netopýrů

ani času

jen prostě stojím

        a žiju

fouká vítr

projede auto

zaštěká pes

všechno hloupě banální

všechna životní klišé

mne protínají tak silně

že i jen tak stát

je pohyb

tělem zlomený do bytosti

klamavé abstraktní touhy

škoda, že mám mozek …

musím i když nechci

jít proti životu

přemýšlet o tom jak žít

jak přežít …

občas jen tak stojím

a žiju

uvnitř nekonečných pochodů

za štěstím