Na břehu dne

protékáme mezi prsty

bez vědomí umíráme jako stíny

s každou malou tmou zavřených očí  

za poledne

jímž nám předstírá čas

že je

a my jíme

polévku z růží

a maso slibů

každý za svým stolem

ve svém městě a snu

slyšel jsem hodiny

šeptat jak vážky

a vítr složit křídla uvnitř pokoje

jako moucha na skle

to jen se stal další prostor

ve mně

a byl z moře, písku a hvězd

po celou věčnost moji dýmu

a lásky z prachu

když shořelo mé srdce

i za tebe

a včely měly karmínové rty

jen svítat

rybám ke konkláve

to když kladly

jikra ticha

abychom viděli

i něco víc

než jen dotýkání

z něhož máme těla