Koroptví dech

Spatřila jsme ji téměř mrtvou,

Jak ve škarpě oddechuje,

Těžce, tak bíle a unyle.

Záda prohnutá  v listí,

Strachy chroptěla,

Předstírala živou, než něco zjistí,

Že dech má na krajíčku.

Mezi bahnem a asfaltovou cestou,

Ta malá šedá víčka už už

Se přivírala prázdnotou,

V křupavém zvuku smutku

Zamávala nevědomky vzduchu.

A pod zšeřelým přízrakem

Konce podzimního dne

Narazila duší na kámen.