Spím a nechci spát

čtu z dlaně tvé sen

ticho své tam vát

slyším tam a sem.

Není dne a není času

únor loupe tváře z tváří

v páře slov jen vidí krásu

komu z očí hvězdy září.

Zvony zimy z pole zvoní

zavřely se květy stínů

ledem vlasy tvoje voní

na rtech nesu krku třtinu.

Slza visí ze zdi bíle

střechýl smutku mrtvý již

pod svící ta vosku chvíle

nemůžem si býti blíž.