vůně květnutí

arménská cerkva...  klekání                          dnes Thirma k Bohu dojít chtěla                          nad ránem anděl svítání                          slíbnul jí svatě  vrásky z čela                          však nechrčela - dlaně na prsu                          (a tuhlost těla)                          v Galiamethu zas mandariny kvetú                          růženec dávno probraný                          aura nad lebkou - břich již ztich                          dostenul poslední že sten                          jen obloha se smála...                          smála se celý den (dušičko okoralá!)                          v Galiamethu mandariny kvetú                          poleklé oko že ve smrti jsme sami                          a chtěla Jeho...  je navždy nespoznaný                          i cherub pryč!                          v mozol brá Áram břitký rýč                          bo tělo zde a duše tam...                          kámen je slzou vytepán                          na výdech -                           a možná trochu křič                          na stromky kvitoucí!                          závidím sadařům budoucím                          vonící dlaně...   když                           v Galiamethu mandariny kvetú                                             *