do zčernalých lesů střemhlav
padají poslední ptáci
s pružností luku
vítr rozesel
hlad
kde jsi? šumí v prachu
cesta, která poztrácela směr
potkáme se ještě?
ruce podobné
pařátům zlámaných keřů
čekají na místě
kde dřív vycházelo slunce
vzpomínám na vůni čerstvého povlečení
na své místo u zdi pod oknem
studené k prasknutí
na křeslo u kamen a tvůj unavený pohled
myslím na ranní hořkost s třemi cukry
nezajímavý profil trčící v druhé realitě
voda opět zakalila čísi tvář
na břehu klečí
žízeň
myslím na fronty zbytečných slov
čekajících na ještě marnější hlas…
teprve teď mám chuť
přežít
|