Jsem ránem, hořím

nahotou větví

z prstů a paží

v nichž kamsi padáš

a přitom leží

ti tvář

mi na vlasech

já dítě jsem nahý

rodím se do tmy

jak malý Měsíc

přibývám

svítím jak tisíc

motýlích kostí

vím

že zbývá

mi zapomenout na tělo

rybu zatnout v pěst

potichu zhasnout noc

a jít

ke stínu

pomalu