STŘELEC

Lhůta cca. 21.11. – 20.12.   vládce je Jupiter a živel je oheň

Nesu srdce špičkou vzhůru

jako jitřní slib

Pod nohama zemskou kůru

zvedám luk a šíp

Letím k nebi Jiskry prší

na hořící srst

Kdesi nad mým středem srší

žhavý boží prst

V jaderníku planu medem

jako reneta

Kříž či hvězda? Nad mým středem

letí kometa

Vývoj vrcholí. To, co Štír nechal dojít až ke třetímu ohni, završuje svůj tvar. Strom už takřka neunese jablko k prasknutí nalité šťávou. Je dokonalé, je plné. Je silné. Střelec je samo dozrání.

Beran je jiskra, Lev je plamen a Střelec srší jako vulkán, tryská z nitra země k nebi. Energie kulminuje. Životní síla plane naplno.

Štír hledal chybu a Střelec hledá cíl. Otázka, kterou si vývoj klade nyní, zní: Existence cosi vytvořila. Plod dlouhého zrání je zde, k dispozici. Ale komu? A čemu? Kam vede cesta, která už došla na vrchol?

Střelec bývá zobrazován jako kentaur s lukem, a je-li obraz správný, míří šíp přímo vzhůru. Není to střela lovná a nezabíjí kořist. Je to naznačený směr lidského hledání.– Kentaur, napůl kůň a napůl člověk, symbolizuje evoluci. Je zvířetem v nás, lidským světem, kam dnes náležíme. A šíp mířící k nebi je náš přesah, touha po úrovni ještě vyšší. Je v nás minulost i přítomnost i budoucnost.

Člověk–Střelec je na tento velký skok skvěle vybaven energeticky. Dostal pohonných látek, že až neví, co s nimi. Síla ho svrbí do konečků prstů. Potřebuje jednat. Musí vydat svou kypící vitalitu. Někam ho to mocně táhne – ale kam?

Rozcestník Střelcova osudu je definice cíle. Když Střelec ví, co chce – když to ví přesně a chce silně – potom ho téměř nelze zadržet. Ohnivý náboj zvyšuje jeho šance. Ale když to neví, pak je zle. Střelec bez cíle či odsouzený k nečinnosti je přehřátý kotel, který exploduje z čirého přebytku sil.

Střelcům vládne sám Jupiter – Zeus, nejvyšší bůh antického Olympu. Je to Zeus hromovládný, ale i Zeus bonvián. I Střelec žije s náruživou dychtivostí. Všude je ho plno, jeho hněv i smích jsou nakažlivé. Má všechny přednosti i chyby svého prudce extrovertního určení. Je výbušný, to znamená odstředivka. Soustředění ho nudí. Raději běží maratón či žene na zteč, než aby hloubal v tichu. Musí mít pohyb, rozruch, změnu. Do meditací ať se noří jiní. Jeho výrazem je čin.

Evoluční zkratka, kterou v sobě nese, rozšiřuje okruh jeho družnosti. Práva zvířat ctí jako vlastní. Hájí celou živou říši. Má ekologický instinkt – jasné vědomí spolupatřičnosti k nižším i vyšším formám života.

Vidina cíle z něj často dělá vůdce a prudkost válečníka nebo sportovce. Stává na špici dění. Má dar vlévat druhým oheň do žil a vyburcovat dav. Mobilizuje sebe i druhé až do vyčerpání rezerv – a mnohdy ještě chvíli pak. Jeho tempo je tempo formule jedna. Otázkou je, jak umí řídit a kam vyjede.

Smyslem znamení je únik z tenat zemské tíže a překročení dosud platných měr. Střelec občas nebezpečně překračuje míru. Je výstřední a dravý. Hoří v něm doutnák fanatismu. Jeho verva nemá kázeň a kuráž shodí uzdu rozumu. V nejhorších chvílích jedná jako šofér, jemuž se vymkl volant v plné rychlosti.

Když síla nenajde cíl, zdegeneruje v chaos nebo v agresi. Střelcova krásná bojovnost se zvrhne v čingischánství. Jeho šíp klesne, rezignuje na hvězdné výšky a spravedlivá svatá válka zpustne do spanilých jízd.

Dobrý Střelec je vtělený plamínek a jas. Nevybuchuje, ale jiskří. Nepálí, ale hřeje. Podává mimořádný výkon a přitom je radost vidět, jak ho baví žít.

A ti nejvzácnější z nich nám ukazují výš. Jsou to Ikarové, kteří to zkoušejí pořád znovu. Meze dnešních možností je nezadrží. Klec gravitace je jim těsná. Jejich oheň šlehá z raketových trysek a vynáší k nebi naše naděje. A tímto velkým výbojem energie končí zrání. Proces tvorby zavrcholil a nad jeho vrchol míří Střelcův šíp.

TAK MLUVÍ STŘELCI:

Všichni silní lidé milují život.

(Heinrich Heine)

*

Slabost síly se skrývá v tom, že síla věří jenom síle.

(Stefan Zweig)

*

Plýtvala jsem svým přátelstvím pro všechny, zaplavovala jsem svou upřímností garderobiérky i náhodné ctitelky, kolegy i kolegyně, chtěla jsem žít se všemi a ve všech. Připadala jsem si jako město, v němž i ve dne svítí všechny pouliční lampy, protože v elektrárně je příliš mnoho nezužitkovaného proudu.

(Olga Scheinpflugová)

*

Myšlením jsme dosáhli toho, že se cítíme lidmi mezi lidmi, z nedostatku něčeho lepšího. A to nás činí silnějšími a snažíme se seč jsme, abychom byli pevným článkem věčného řetězu, řetězu květin, zvířat i plodů, úst a čistých očí, abychom byli na výši dnů a celého života.

(Paul Eduard)

*

Ptáci kteří křičí

vichr který fičí

vlny na moři

květy v oboře

hadi červi též

všelijaká havěti

pomáhej stavěti

k Bohu věž

ozvěna: „k Bohu“

(Paul Klee)