MARS (Áres)

Áres, bůh se špatnou pověstí, má ten nejskvělejší původ, jaký si na Olympu lze přát. Je legitimním potomkem Dia a Héry a podle toho se i chová – s typickou arogancí zlaté mládeže. Rve se, nectí autority, vyvolává spory, má skandální avantýry a občas se Olympem motá podnapilý k hanbě svých božských rodičů. A jak to tak se zlatou mládeží bývá, i sám Zeus by ho s chutí svrhl do Tartaru, ale vždycky mu zadrží ruku pomyšlení, že ten floutek je koneckonců jeho syn.

Je bohem války, ale v Řecku nikoli jediným. Válka legální a spravedlivá, to je Athénin obor. To ona cvičí muže v taktice a strategii a dohlíží na čestný boj. Áres je vztekloun, který se vrhá do bitevní vřavy pro požitek z ní. Výsledek ho nezajímá. Často bojuje na obou stranách a nenasytně rozdmýchává hněv. K tomu má rozkošnou sestřičku–dvojče, bohyni sváru Eris, která s profesionální dovedností rozeštve lidi i bohy. Provázejí ho synové Phobos a Deimos, Děs a Hrůza, a v čele šiků zní šílený křik bohyně krveprolévání Enyó.

Áres je silák, ale stratég ne. Má kuráž k husarským kouskům a bezhlavě riskuje. Někdy ho chytne amok, oslepí ho rudé mžitky a on vede vojsko, ani neví kam. Válka mu není prostředkem, ale cílem. Umí zařvat jako deset tisíc mužů. Prostě se rád pere, rád se chvástá a rád řve.

Přesto není neporazitelný. Jednou dokonce strávil potupných třináct měsíců v měděném sudu, kam ho zatloukli dva Giganti. Nebýt Herma, který ho vysvobodil, oddechlo by si Řecko od jeho úděsného řádění.

Áres, mužný v až hrozivé síle, má řadu výbojů a pletek, ale nejvíce lne k Afrodité, zosobnění ženskosti. Dala mu pět nemanželských dětí. Jedním z nich je Erós, lučištník zraňující láskou. Jak přesná směsice matčiny svůdnosti a otcovy útočnosti! Ostatně, jak se říká, ve válce a v lásce je dovoleno vše.

V Řecku byl Áres silně neoblíben a dokonce i málo uctíván. Zato v Římě, kde dostal jméno Mars, si značně spravil reputaci a stal se z něj – vedle Jupitera ovšem! – nejprestižnější římský bůh. Zde už nepatří jenom válce, nezůstal brutálním dravcem bez užitku, ale vládne jaru a klíčícímu obilí. Ke kopí, které si přinesl z Řecka, přijal mírumilovný pluh.

V alchymii mu patří železo – a čeští obrozenci, kteří asi sdíleli strach Řeků, mu dali varovné jméno Smrtonoš.

Mars je princip aktivity, boje o přežití, agresivity. Naše bojovnost, průraznost a dobyvačná vůle jsou jeho rysy. Mars nás žene přes překážky, velí nám zmocňovat se světa, rvát se, je-li to nutné, a bránit svá práva třeba násilím.

Jeho linie je mezi vítězstvím a prohrou, v černobílé polaritě ano a ne. Mars není taktik a nevede boj zbraní polopravd a intrik. Nemá merkurův vtip ani saturnskou trpělivost. Jedná s údernou jasností dvojkové soustavy: buď, anebo! Lovec nebo kořist, vítěz nebo oběť, všechno nebo nic! Nezná přechody a kompromisy. Řítí se střemhlav, bez průtahů a oklik. S gordickým uzlem se nepiplá, ale rozetne ho vedví a zlatou střední cestu přenechá usedlejším tatínkům.

V člověku je Mars činorodost a celá akční výbava pudu sebezáchovy. Je v ní agrese, a to od sarkasmu až k vraždě. Je v ní veškerý inventář obran. Ovšem nejlepší obrana je útok a Mars to dobře ví. V jeho stylu není zákopová válka, vleklé tažení do jakési Svaté země, ale výbuch, výstřel, blitzkrieg: maskulinní vpád do terénu, který má být dobyt – a to hned!

Ve světě je Mars válkou se všemi průvodními jevy a my neradi připouštíme pravdu, že válka bývá matkou technického pokroku. „Spor je otcem všech věcí,“ říká Hérakleitos. Merkur–intelekt nenechá boha války dlouho sedět v sudu a martická iniciativnost s merkurskou vynalézavostí vyzbrojí příští válku ještě velkolepěji.

Ale Mars má i lepší rysy. Mobilizuje nás k výkonům, před nimiž bychom jinak couvli. Místo válek dává lidem sporty. Kultivovaná rvavost je rivalita, princip konkurence, který motivuje snahu a neustále zvedá laťky rekordů.

Všichni antičtí bohové mají svůj jistý, mýtem fixovaný věk. Saturn je stařec, Jupiter muž v nejlepších letech a Mars patří k pokolení neúnavně mladých božských dědiců. On, Merkur a Venuše nikdy nezestárnou. Mají adolescenční šarm nezodpovědnosti, který ještě neprožraly starosti. Martův konflikt s rodným domem a jeho vzdor vůči Velkému šéfovi–otci má jasný rys generačních bojů, které ženou kola dějin. Mars v nás je tím neuhasitelným mládím, jehož výsměch jistotám a rozšafnosti je schopen dosáhnout nemožného a jehož dychtivost je silnější než strach.

Pro Marta je svět polem dvou podob: buď polem orným, nebo válečným. Řecký Áres je primitiv nekontrolovaných pudů se sprostou rozkoší z drancování. Jediný zákon, který uznává, je zákon džungle: právo síly – bij, abys nebyl bit! A tento Smrtonoš v Římě vyspěl až v Marta, ochránce rašící setby. Nedává smrt, ale kypří půdu a chystá cestu novým formám života.

Mars má rub a líc vojny a míru. Jako oheň, jeho vlastní živel, a jako bojovnost v nás má dvě strany: je dobrý sluha, ale strašný pán. Je obrovskou potencí, kterou máme k dispozici, a můžeme si ji užít jako Áreovo nepříčetné kopí nebo Martův životodárný pluh.