Vítr hořel v
modrém
tam nad
polednem
které přišlo
zase jako poprvé
a s tváří
neděle
se zrcadlilo
v plamenu
který jiní
považovali za nebe
když sněžily
květy
a bodalo to,
jako když utrácí psa
nebo tě
nemiluje
přinesl jsem
ti tehdy hrst hlíny
na hrob
nebo na
cestu
a trochu
zapomenutí
jež bývá minutu
před půlnocí
na konečných
chvíli
předtím než do přítomnosti posledních tramvají
nastoupí ty dávno
mrtvé květinářky
které nám po
celý večer prodávaly opilé růže
a začne
svítat
snad proto,
abychom neviděli
hvězdám do
očí
| 
