Asfaltovej večer
zbil se do podkov
a zčernalá půlnoc
žere mě
od nohou
Au
no a ty slova
ty slova se řežou
jako na jatkách
pořád dokola
a dokola
jsem mrtvá
jako stará píseň
jako zbytečná věta
jako zaschlá krev
Je tma a teplo, šílený a vlhký
až se nedá dejchat
lepí se na kůži, jako mlha
v listopadu
v listopadu obehnaným mlhou
v dubových parcích
kde sochy promlouvají
ke zbytkům podhoubí
mojí duše
v tom pugetu myšlenek
seřízlých pěkně podle norem
( kdo to určuje? )
perou se moje neurony s mnou
určeným Já
( a kdo tohle určuje? )
ztrácí se na okamžik
moje mysl
lže mi
jako protrhnutá rybářská síť
chaluhy na jazyku
věčně
věčně
i když to ví
jako ty sochy
že už tu dávno nejsem
nejsem
nejsem
|