Pouštní růže
Zkus,hochu najít v poušti studnu
musíš jít až tam, kde brána hvězd
otvírá zlaté světlo nádhery
vodopád stříbrných světélkujících
cinkajících perel
žíznivých poutníků.
Kráčel kdysi bosý chlapec horkým
pískem
už mnoho dní
nevnímal už ani pouštní polední
žár
cítil, že jeho nohy se už jen lehce
dotýkají písečných dun
časem z něj zbyla jen vzpomínka
neboť čas roztál a vypařil se v
horoucím chvějícím se vzduchu a zbyl
jen písek a žár.
Chlapec plul peklem pouště jak
beránek po obloze a v misce z dlaní nesl několik krůpějí vody.
I stalo se v oněch dnech, že jedna z
krůpějí ukápla d ožhavého písku.
V tom okamžiku na onom místě vykvetl
divukrásný květ, který ale pouštní vítr smrti a zmaru
rozfoukal do všech světových stran, aby se nikdy nikdo nic
nedověděl.
Čas se proměnil v tetelivé chvění
na neskutečně modré obloze, kde mají svůj domov všechny
nezrozené děti bláhových snů a nadějí.
Zkus hochu najít v poušti studnu..
|