Probudil jsem se s motýlem v ruce

byl celý okousaný

Já tak zvláštně špinavý

gradoval k přetočeným hodinám stékajících po nočním stolku

              na prostěradle byla krev a kusy slunce ze zátahů                     … bylo to TO ráno

kdy prosíme o nenávist

protože na lásku jsme moc zranitelní

chodil jsem okolo zdí

občas se změnil v poličku plnou knih

                      jindy zase na obraz tisíckrát malovaný

imitoval zrcadla

i přetékající umyvadlo plné kalu

byla to zábava

zařizovat si pokoj

podle svého - sám sebou

pak si se probudila i Ty

pomačkaná světice z kousky peří v ústech

našla si motýla

a hned HO pochovala v peřinách

viděl jsem to

a řekl si, že

miluju tu laskavou morbidnost

uvnitř hořících zornic tvých očí

tvých krásných očí

co mizí se štěstím

a praskají v koloritech lehce ohlých lamp v městech za řekou

trvalo věčnost než,

jsme se to ráno v pokoji setkali

u stolu / zády k sobě

s večeří stylově odbitou vodou s kusy křídel

a listovním tajemstvím pod ubrusem

v ten den jsme nešli ven

jen se chvílema drželi za ruce u nedočkavých parapetů

Ty jsi si broukala Yesterday

a Já to tiše poslouchal

bylo to dlouhé ráno

po kterém nemá přijít den

ale noc s novým ránem

takovým, které dlaně rozlomí, přetáhne kůži přes hlavu

a spálí maso na lechtivých místech

tak jsme šli spát

ustali si mezi hrobečky motýlů

a těšili se na okousané probuzení