A přitom se mi chtělo

jen to nechtít

ptát jsem se utrácených psů kudy jít

mluvit s pouští až do ticha

a nemuset být za setmění

když  

pán, který vypadá jako Arnošt Lustig

se dívá směrem k Izraeli a napije se piva

jakási holka říká, že vypila osmnáct rumů

směje se jako cirkulárka a vyjde Měsíc

jako mé dítě, které nemůže usnout

a dívá se ven z postýlky

ještě než zbude

mlčet, to jsem viděl    

nabírat tě do dlaní, to jsem cítil

pít, to jsem věděl  

slíbit si prozření, které nikam nevede 

otočit se za prvním rychlíkem do Brna

mít svoje tělo

umřít na starém otomanu

a vymlouvat se na bledost

než nás to přivede

k moři jež hoří v mušli

a podpisu do prachu

na druhé straně