|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Sklesla seb hvězda
snášela se níž a níž
blížila v pozemskou tíž
ta ji - magnet - odhodila
hvězda náhle zasmutnila
prosvětlila svoji tmu
monstranci
plující existenci
do vševládného nic
svítícím přemnožstvím svic.
Co to?
slyší hlásek slabý
neuvěřitelný, lehce hravý
její dvojče, sestra v tůni
svůj odlesk, stálou vůni, třpyt
vysílá, v ústrety a svit té druhé
jež nepřidává ničeho a nic
chce jen obplouvat a dost
ta malá z toho šílí v kost
přísně domluví své starší sestře:
"David a Goliáš ti něco říká?
zastav a pohled´ do lidského ticha
oslov - nemusíš mě - lidské bytosti
ty co tebou unášeny přijmou s radostí
tvůj třpyt, moudrost ves- míru
by pomáhaly všem bez rozdílu
dva proudy se spojí v jeden svět
ten dokáže překonat další z lidských běd."
První se zamyslí zadumá tiše ztichne
v té křižovatce jsi mě přivedla
na správnou myšlenku výborně souhlasím
dej mi rozmysl jen tisíc let malou chvilenku.
|
|
|
