Nejkrásnější jednička z celé ulice není dívčí tlamička, ale zdravý strom.

Jednička na celém světě starém asi 4 miliardy let je mladší zdravý strom.

I ta Panská ulička (Herrengasse) ve Vídni – Freyungu by byla pustá, kdyby jí nemohl sekundovat aspoň strom.

Naše často inteligentní vláda a náš prudce rozvinutý a nadmíru inteligentní prezident v sektoru střední Evropy hází za hlavu ekologickou péči, národ vůbec s inteligentním potenciálem jako celek stojí za starou bačkoru, když si nedokáže sám o sobě vládnout s chutí… a kde je zdravá vůle, tam je prý snadná cesta. Že by tedy cestu zabezpečila nadlidská vůle? Lidi dokážou moc a hory přenášet díky svojí malé lidské lásce, pejskové také dokážou lásku projevit k pánu.

FRANZ GRILLPANZER: Sen jako život, Národní divadlo

„Oblouk bude kolem, kreslím jen půl

Koberec je o 3m delší kvůli záhybům

Skály jsou kreslené, kvůli obrysu budou neutrálně hnědé

Druhá část skal na podrobné kresbě protínající 1m 25cm“

Ze zápisků Jiřího Trnky (1912 – 1969), jehož strom je znázorněná poklona matičce Zemi.

V NAŠEM KRAJI VYROSTL STROM, na který jsme všichni byli pyšní. Neboť to byl strom bohatýr.

S kořeny pevně a hluboce v půdě našeho líbezného kraje, nesl svou nesmírnou korunu, bludiště větví a haluzí přepodivných tvarů, rozpínal ji a vznášel mezi oblohou a zemí, ze které bral sílu pro svou krásu a rozmanitost.

Strom bohatýr.

Za parných dnů rozdával chládek svého stínu, ve vánici závětří. Stačilo se dívat do pestré koruny, aby, kdo má oči k vidění, uzřel a zahlédl skoro zázraky. Elfíky s kloboučky z hrachových květů, nosáčky pod čepičkou ze sasanek a sedmikrásek, kocouří oči s potměšilým pohledem, a nahoře v zeleném přítmí na větvi sedí dobrá kopa Puk. Malá holčička v průhledné bublině technické budoucnosti, zlá ruka, která velí, vyžaduje nebo škrtí, bílá boží muka na rozcestích plných lidiček.

Snad se mi zdál sen, když mi připadalo, že Přemysl Oráč s planým knírem vesele zatkl otku a ta rostla a rostla do rozměrů a krásy takové, že ze všech krajů světa přijížděli lidé se podívat a divit se.

A vydal se Přemysl do světa do dalekých krajů, kam ho zvali z obdivu a z úcty, ale času na chválu jim mnoho nedopřál, neboť než týden uplynul, musil být doma.

Doma u svých písniček a kamarádů a u světlušek a u slunéček mnohotečných, hlaviček zřídkakdy netečných, protože Přemyslové dále než na Vyšehrad neradi.

Snad také kvůli malým dětem, neboť kde jinde na světě je možno, aby mohutný peň stromu s korunou plnou divů se vešel do dětské náruče, když se děcku zachce si ho k srdci přivinout?

A jestliže jsem tohle všechno viděl ve snu, tisíckrát škoda, že byl tak krátký.

Probudil jsem se do zimavého rána.

Tam, kde stával náš strom bohatýr, bylo prázdné místo.

Bez bohatýrů žádný kraj není líbezný.

Jan Werich

A znáte ty kruhové objezdy i okolí dálnic bující ve Francii nebo ve Švýcarsku? Ochota sama, aby byly (a nebili na obtíž designu) ekologicky zdobené i bohaté na zeleň…

Kamil Mařík: Jak se dělá sad, Karel Fleissig: Stromy, Jan Werich: Strom bohatýr, nápadité studio v případě architekta Ing. Zdeňka Sendlera (co by neodbil snad ani pelargónie a vždy vybavený s dobrou náladou), tak ti všichni mají ponětí o městském šarmu…