Královská garda se rvala o každý metr dál s regentovými zrádci. Valis v čele dával svým mečem tak tvrdé výpady, že většina z nich přerazila nepřátelské zbraně, prorazila zbroj a zaťala se hluboho do útrob zrádce, jež byl na místě mrtev. Nechtěl pobít co nejvíc nepřátel. Od toho měl svou gardu jež chrabře bojovala za ním. Ctěl se dostat k Malarovi a ukončit trápení národa v občanské válce.

       Malar ne něho již čekal. Se svou okázalou drzostí se opíral o jednu ze svatých soch boha světla. ,,Už na tebe čekám Valisi. Doufám  že nemyslíž že mne zraníš". S úšklebkem zdůraznil slovo ,zraníš,.

            ,,Jako vždy vzadu Malare. Jako každý zrádce a kacíř. Nemám pocit že bys překážel při masakrování tvých kacířských nohsledů. Za dob minulého regenta byla jeho garda jedním ze skvostů legií". 

                  ,,správný vládce posílá své vojsko do boje" prohodil regent a sevřel v rukou svou svou zbraň.

                ,,Správný vládce jde nepříteli čelem, nebo má zůstat své matce v lůně ty slabochu". Valis slova vyplivl jako otravný hlen a zaútočil.

 Prudce máchl mečem po regentově hlavě ale ten se přikrčil a provedl výpad na jeho nechráněné břicho. Těsně před zásahem Valis  udělal přemet přez meč nepřítele  a poté sekl po jeho noze.