Příznivci filmových plakátů od Káji Saudka v kalendáři na letošek dnes na první den listopadu vychutnávají krásný plakátek na anglický filmový muzikál podle klasické předlohy Antoina de Saint-Exupéryho. Režie se tehdy ujal Stanley Donen a Kája Saudek zde trojbarevně a tak snivě vyjádřil podobiznu Malého prince. K tomu si přidejte další aktivitku, v nakladatelství Vyšehrad kdysi dávno (1986) přichystali pro české čtenáře podrobné dílo z dílny Pierra Chevriera: SAINT EXUPÉRY * osvícený mezi svými…

Antoine de Saint-Exupéry je autor pevně vrostlý do českého kulturního podhoubí. Zatímco převážná většina jeho děl vyšla v českém překladu, neměli jsme dosud ucelenou studii o jeho životě a díle. Tuto mezerku vyplňuje vysoce informativní Chevrierův zápisník, který se nyní dostává k očím veřejnosti. Zaznamenává vyčerpávajícím přístupem veškerou autorovu tvorbu, zachycuje detailně významná biografická data a představuje Saint-Exupéryho co nejsrdečněji jako člověka a literáta. V úvodní části nazvané „Člověk“ vystupuje ve vzpomínkových portrétech z pera jeho současníků fyzická a duchovní podoba Exupéryho. Oddíl „Dny“, chronologie jeho života a díla, sleduje od dvacátých let rok po roce životní dráhu Saint-Exupéryho a poskytuje orientaci ve vztahu „život a dílo“. Jádro knihy tvoří oddíly nazvané „Dílo“ a „Knihy“. V „Díle“ Pierre Chevrier zakládá svou analýzu především na důvěrné znalosti povahy, jednání a tvůrčích soubojů (měření sil) Antoina de Saint-Exupéryho. Analýzu doprovázejí cenné citace dobových soukromých dopisů dosud nezveřejněných. Řada drobných, leckdy humorných momentů z Exupéryho soukromí a Chevrierova podrobná informovanost o Saint-Exupérym letci (Exupéryho odborné znalosti v aviatice, jeho autorství řady patentů a vůbec celá historie jeho působení jako letce) přispívá k vytvoření obrázku velice živého a v detailech pro naše čtenáře rozhodně nikoli samozřejmého. „Knihy“ jako informativní oddíl seznamují s genezí a charakteristikou vlastně všeho, co vyšlo z pera namočeného inkoustem Saint-Exupéryho. Na prvním místě jsou uvedeny jeho beletristické práce, dále příležitostné stati a korespondence, pokud byla vydána knižně, a Deníky. Pro naše čtenáře jsou zvlášť zajímavé především texty česky dosud nepublikované, jako Sešity, Dát životu smysl a také horlivé dopisy z mládí. Oddíl „Stránky“ je pendantem k předchozí kapitole. Oddíl „Věty“ představuje jakousi mini-antologii a zároveň přehled klíčových exupéryovských témat. Oddíl „Rozhovory“ obsahující texty pro českého čtenáře zcela neznámé (rozhovor se Saint-Exupérym po jeho návratu z Ameriky, Dopis generálu Z., Dopis pilotovi a reakce na některé výroky literárních současníků) dokresluje Exupéryho tvář. V oddíle „Odlesky“ shromáždil Chevrier výňatky z textů různých francouzských autorů, v nichž je řeč o Saint-Exupérym. Chevrierova kniha shrnuje pro širokou čtenářskou obec poznatky dosud převážně rozptýlené v doslovech, předmluvách a ojediněle ve statích. Autor interpretuje a dokládá integritu díla Saint-Exupéryho v osudových zákrutech světových dějin, nezamlčuje jeho problémy a hledání cest a především rekonstruuje onen Exupérym zlidštěný svět techniky, která u tohoto autora nestojí v protikladu k humanitní bázi lidské civilizace.

Překlad Věra Dvořáková

ČLOVĚK

Pevně rozkročený na zemi a pohyblivý

Vysoký chlapec s rukama v kapsách, nohy pevně rozkročené na zemi a udivený pohled. Jeho statná ramena a trup, jeho neobvyklá mohutnost kontrastují s oduševnělou pohyblivostí rysů. Jeho tvář, náhle znepokojená, se zklidní a doléhá jen pohled, poctivý a až k patetičnosti. Ve chvílích, kdy je Antoine veselý, odhalí svou povahu v celé kráse a bohatství. Jeho hlas, většinou ztlumený, se bujaře rozhlaholí. Když něco vypráví, ruce mu ožijí rozmáchlými gesty.

PIERRE CHEVRIER: Antoine de Saint-Exupéry

Vysoká postava dlouhána, 1,84 m. Ramena má široká, širší než pánev, takže připomíná egyptské malby, na nichž jsou ramena viděna zpředu a tvář z profilu. Dobře utvářená, kulatá, masívní hlava. Nad vysokým, pěkně modelovaným čelem už postupuje lysina a tmavé, zasněné oči jsou lehce překryté poněkud ztěžklými víčky. Široký a krátký nos s otevřeným dýchacím otvorem a zvednutou špičkou (Pršáček, titulovali jej jeho malí kámoši). U pravého ústního koutku lehká stopa jizvy, památka na nějakou nehodu. Při úsměvu na přivítanou se mu ve tvářích vyhloubí dva hluboké vertikální dolíčky. Ruce se silnými a šlachovitými prsty, statné jako ruce dělníka, ruce předurčené vyspravovat letadla. Ve své pohyblivosti měly značnou vyjadřovací sílu. Rytmovaly a doprovázely jeho řeč.

GEORGES PÉLISSIER: Pět tváří Saint-Exupéryho

Vypadal jako na svých fotografiích; na těch nejlepších; na těch, kde jeho tvář nepůsobí udiveně ani mrzoutsky. Rozzářený, s jakousi nepatrnou stopou poděšení. Nebesky modré oči; nos naladěný pro výšky, zvednutá chřípí, pohyblivý, opravdový hvězdný dešťoměr; a při úsměvu dětské dolíčky.

LUC ESTANG: Saint-Exupéry sám o sobě

Když jedná, stává se prostším pánem

Skoro na všech fotografiích působí ta tvář ztěžkle, ačkoli byla pohyblivá, a to i v bodech obvykle nehybných. Někdy mu nepostřehnutelným pohybem, jako když se zkřiví ret nebo mžikne víčko, ožila i špička nosu.

LÉON WERTH: Confluences, 1947

Mám Saint-Exupéryho rád, mám rád tu rozevlátou hlavu, ty nenasytné oči, jeho výbušnost, neobratnost, jeho drsné a energické ruce, užaslý smích. Je to člověk, který překypuje; potřebuje být veden nebezpečím, nutností soustředit pozornost, jinak by hřešil překračováním míry. Když jedná, stává se prostším. Jeho paměť i dovednost, věrny jeho nejplnějším okamžikům, uchovávají jen holé, oslepující minuty – jediný umělec vzpomínky, který nepoužívá rekonstrukce.

JEAN PRÉVOST: Charaktery

Nadaný zázračnou intuicí

Saint-Exupéryho karetní triky jsou pověstné mezi všemi jeho přáteli. Někteří z nich pečlivě studovali kouzelníkova gesta, slova, jiní svá pozorování shrnuli do pohrdavého výroku: „Manuální zručnost. Skvělá vizuální paměť. Rychlá kalkulace.“ Ale ať už došli při svém zkoumání k jakýmkoli závěrům, jakmile se pokusili karetní trik opakovat a znalecky napodobit, chybělo vždycky to podstatné: Saint-Exupéryho zázračná intuice.

HÉLÈNE FROMENT: Confluences, 1947

Schopný mlčeti

Tento umělec slova dovedl také mlčet. Lidé mu blízcí jeho zamračenou němotu v grimase dobře znali. To jako by se svinul do klubka a unikl v nepřítomno. Jako kdyby snil za bdění. V takových chvílích ho cele pohlcovaly jeho problémy a k naléhání okolního světa zůstával lhostejný.

GEORGES PÉLISSIER: Pět tváří Saint-Exupéryho

Saint-Exupéry je člověk vysoké postavy, držící se v pozadí, nesmělý. Vůbec ho nevzrušuje, co se o něm říká, protože jeho tělo je stejně málo přístupné obdivu jako strachu.

ANDRÉ BEUCLER: Předmluva ke Kurýru na jih

Dobrodušný nebo hřmící

Člověk by chtěl být jeho bratrem a je pyšný, že je jeho přítelem. Vypadá jako domácí bůžek, plný moudrosti a laskavosti. Zdá se klidný, pokojný, dobrodušný. To zdání pokojného zevlouna a ten jeho způsob, jak se škrábe na zátylku, když se baví, člověka zmate… A pak z ničeho se nic slupka rozpadne na střepiny a je tu Saint-Exupéry zcela nečekaný, hřmící.

HENRI JEANSON: Événement Journal, Quebec, 1939

Rozmanitý duch

Pokud šlo o jeho duševní stavy, zachovával nejvyšší zdrženlivost, mnoho však zato hovořil o myšlenkách a faktech. Každý, kdo s ním přišel do styku, ví, jak byl rozhovor s ním bohatý. A mohl stejně dobře rozprávět o tajích biologie nebo genetiky jako o atomové energii nebo astronomii, o sociologii či morálce jako o marxismu nebo psychóze, následně o psychoanalýze, o lásce či mysticismu jako o Bachově hudbě nebo Van Goghově malířském umění. Rozmanitost jeho ducha mu dovolovala diskutovat s jakýmkoli partnerem.

GEORGES PÉLISSIER: Pět tváří Saint-Exupéryho

Celý člověk

Měl udivený pohled, udivený nos, udivený obličej, a přesto z jeho jasné a zdravé tváře vyzařovala jakási veliká vážnost, hned vážnost věřícího, hned vědce. Překypoval vervou, smál se… a náhle zpozorněl, jak se to stává v okamžicích, kdy se před tváří ducha najednou kmitne určitý aspekt nějaké věci, jaký se ještě nikdy neukázal.

Veliký Saint-Ex, kterému nebylo nic nemožné a který zanechává v srdcích těch, kdo ho třeba jen jednou spatřili se smát, nevyléčitelnou ránu.

LÉON-PAUL FARGUE: Revue de Paris, 1945

Byl to celičký člověk. Takových lidí je málo, ale on mezi ně patřil, a to přirozeně, aniž by se o to snažil, prostě přirozeným nadáním. Celistvá byla jeho tvář: zároveň dětský úsměv i vážnost vědce; nenápadné hrdinství a spontánní fantazie; krásné oči a pružné tělo; smysl pro techniku, pro sport, poezii, politiku, MORÁLKU, kamarádství, duševní ušlechtilost. Stisknout mu ruku znamenalo vždycky událost. Spatřili jste ho, přistoupili k němu, nabrali do sebe nové myšlenky, silné pocity, a byli jste šťastni. Takhle ten jedinečný člověk působil. Je však třeba si uvědomit, že když jsme byli s ním, v prostředí jeho zvuků a barev, prožívali jsme vždycky jednu stránku z legendy Francie, jednu z oněch stránek, které budeme později nacházet v almanaších, na stěnách radnic a v zásuvkách vysloužilých komod. Až jednou hodně zestárneme a budeme přehlížet a spřádat své nejhezčí vzpomínky, pomyslíme na drsnou tvář našeho Toniho, obestřenou jeho poctivou poezií a obklopenou mechanickým rojem letadel – lyr… Saint-Ex, to byl vždy vyslanec stvoření světa, vyslanec, který nám nabízel jednu šanci navíc. Pro všechny, kdo ho louskají doma v rodině, ve studentském kamrlíku, na bitevním poli či někde stranou o samotě, po něm zbylo veliké odmlčení na prázdné stránce, na prázdné stránce našich křehkých životů, které ještě smějí trvat dál, ale zároveň se chvějí, že je jednoho dne potká smrt méně čistá, než byla ta jeho.

LÉON-PAUL FARGUE: Confluences, 1947