|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Do oken bijí jemné kapky deště,
první to záchvěv podzimu se ozývá,
chmura tvé srdce dobývá.
V uších zní slabé volání,
těšíš se na brzké shledání.
Vítr za okny se prohání,
k slzám tě vzpomínka dohání,
venku to žije,
s tebou to cloumá a šije,
konečně přiznej své slabosti.
Uleví se ti a žít bude se v lehkosti,
upusť od zvolené osamocenosti,
vítr listí načechrává.
O tom muži se ti noc co noc zdává,
s lehkostí jemu vrozenou.
Zdáš se mu být souzenou,
zábranu nech shozenou,
slunce na obzoru září.
Zbavila se svého srdce stráží,
odvahu milovat si projevila.
City ukryté vyjevila,
vykročila vstříc milostnému zvolání,
co zatvrzelé k šílenství dohání.
Za oponou listí zlaté,
slovo milovat stalo se ti svaté.
|
|
|