Auta
rozkrájela ulici
a
prach na střechách
píše
otazníky
za
zmizelá těla
kouřím
v
rytmu mrholení
za
hudby vody
tekoucí
z kovových paží
a
pozoruju ptáky
jak
vrací se z nočních tahů
povídají
si
a
jejich hlasy
nechávají
čmáranice na chodnících
půl
čtvrtá
se
zastavila na rohu
a
zvrací vyznání
která
předtím spolykala
jak
tubu prášků
na
spaní
a
nezdraví!
už
z dálky
vidím
přilétat havrany
v
bytě naproti
zhaslo
modré světlo
tiší
zesnulí
blednou
na podobenkách
z
včerejšího smetí
někdy
jsme
víc
než jindy
sami
s
sebou
|