Jiří: Mnohé se změnilo. Nepřímé našeptávání přešlo v přímé vedení a já jsem si konečně uvědomil kým jsem a co tady pohledávám. Vše začalo do sebe zapadávat. Teď, když se dívám zpět, tak musím říci, že to bylo velice rychlé a přínosné. Většinou s úsměvem na rtech, slzy však nebyly vyjímkou. Hodně poslední dobou zažívám své stinné stránky a jsem nucen je přijmout a transformovat. Když jsem se je pokusil někam schovat, objevily se v silnější formě.

Měl jsem několik podobných meditací. Přijdou vždy, když se o ně nesnažím, tak jednou do měsíce, dvou. Prostě jen tak si lehnu a nechce se mi spát. Pak se začnu cítit jako v ohni a nemohu se pohnout. Zcela mě rozloží a pak Jsem. Jsem Světlem i nejhlubší Tmou. Tma se těžko popisuje, jelikož v té chvíli ji nepociťuji jako protipól světla. Mám pocit nekonečného Rozměru a Jedinečnosti (jsem jen já sám a nic jiného už neexistuje, Vše je uvnitř). Lépe se to dá přirovnat k černé díře, kdy kolem ní už nic jiného není a ona hledá, co by pohltila.

To Světlo prozařuje vše stvořené, nicméně je vědomím v každém stvoření. Tyto stavy se střídají (ne rychle). Ani jeden neprožívám s obavami, spíše s vděčností za to, že to Jsem… Je to radost, ohromení, vděčnost a extáze zároveň. Jde samozřejmě o transformaci a pochopení těchto dvou protipólů tvořící Jednotu. Viditelně pociťuji tuto transformaci i v běžném životě, kdy se musím měnit.

 Vím méně a tuším více. Získal jsem nadhled nad životem a podržel si optimismus. Značně se mi zrychlil pocit plynutí času. Vše kolem je zhuštěné, jsem nucen si zvykat na více změn. Z počátku jsem se v meditacích orientoval na Průvodce a bral je jako oddělenou část, vyvinutější entity. Nechal se vést, dával otázky a dostával odpovědi. V průběhu se můj vztah k těmto Průvodcům změnil a přestal je vnímat odděleně. Ve své Podstatě obsahuji celé Bytí a veškeré projevy jsou jen modifikací základu. Vše se pohybuje v kruzích a cyklech. V běžném životě se změna vnímání projevuje především ve snaze vědomě prožívat život s nadhledem. Neznamená to, že bych byl vyrovnanější než dříve (což souvisí spíše s vyrovnáváním karmických dluhů), ale dochází mi smysl událostí, které se kolem mě dějí a jsou tím pádem i mou součástí - nastaveným zrcadlem. Více používám intuici a hodně otázek řeším krátkou meditací, kde hledám směr potenciálního vývoje a řešení vzhledem k mému směřování. Při soustředění nad konkrétním problémem dochází k plynulému přechodu do obou rovin současně, zostření vnímání aurických polí všeho, pozorování i jiných polí bytostí pohybujících se kolem. Jsem pak schopen komunikovat se zvířaty, rostlinami (převážně stromy) a duchy kolem. Moc si v té činnosti nelibuji. S tím spodkem mám někdy pocit, ze mám šílenou sklerózu, jindy sypu rozumy z rukávu. Aniž bych věděl, odkud je znám, ale jsem si jist, ze jsou pravdivé.

Pavel: Proces je silný, ale dá se zvládnout. Tísnivý snad ani není, ale bývá destabilita. Někdy jsou to takové vlny božské Energie, že mne na chvíli rozhodí a mám co dělat abych Ji vstřebal a zklidnil se. Jinak mám ponor kolem 50%, občas i víc, ale to je většinou vysilující. Jinak mám v poslední době sny, které mi symbolicky popisují co se ten den bude dít a asi zvýšené psychotronické schopnosti. Souvisí to s narůstající citlivosti. Výhled? Dá-li Bůh tak budu prodlévat celý den v meditaci (ponor nad 50%) a plnit vůli BOŽÍ.

Martin:  Uvědomuji si okolní virtuální realitu při běžném vědomí, jsem dost hluboko. Moje meditace jsou však hodně vícerozměrné, opustil jsem mluvené slovo. Když jsem v meditaci, nejsem schopen a ani nemám důvod ji přerušovat, abych si udělal nějaké zápisky jako dříve. Je to takový fofr a pohoda, ze se cítím jako doma. Pamatuji si skoro vše a dává mi to naplnění, smysl. Třeba teď jsem něco chtěl napsat a stala se mi typická věc - ulítávám mimo čas a prostor, vnořují se mi ruce do klávesnice a vědomí je za monitorem v Jiných časech i prostorech a začíná další živá meditace. Jak mám popsat co se se mnou děje, protože když o tom chci psát a hned do toho uletím... Ukazují mi, abych minimálně popisoval a maximálně prožíval. Je to někdy šok, když jedu autem a jsem mimo, protože spodek je zaměstnán rutinou. Pak si z cesty nic nepamatuji, ale z úletu všechno.  Možná ti připadá, ze mám problém, ale já tak žiji rád, naplňuje mě to a mění. Dostávám odpovědi, které jsou správné a řeší věci s kterými se potýkám. Musím to přerušit, ulítávám. Čím víc na To myslím, tím víc To prožívám. Ohromení ano, ale se smíchem. Síla a Naplnění, Láska a pohoda. Co mě však trochu trápí je netrpělivost - s tou se vleču odmalička. Někde uvnitř cítím, ze transformovat spodek bych měl co nejrychleji.

 Miloš: Božská Mysl mi postupně vytlačuje naivní a hloupě jednoduchou řeč myšlenek i emocí spodního vědomí, z nichž se stejně nedá nic moc vyčíst, jsou na vše krátké. Cítím v nich omezenu hru ega, které se občas snaží schovávat do povrchnosti před vnitřní Dokonalostí. Stále mě ohromuje širší a hlubší poznávání Stvoření a sfér Boha. Lidský svět je pro božské banálně jednoduchý a pomalý. Má snaha se vzdát sebe vede ale do neznámého a tedy nejistého božského chápání. Z toho mám stále ještě trochu strach, že se úplně vzdálím lidskému světu. Ten i tak často vnímám dost bolestivě a bez naplnění. Co je pro obyčejné lidi normální, je mi už cizí. A co je pro ně skoro nepochopitelné, to se mi zná samozřejmé.

Stále více vnímám i dynamickou složku proudu vyššího vědomí, v níž se kromě změn „energetických pocitů“ a rozšířeného, Jiného pohledu na okolí objevují i záblesky dokonalého symbolického chápání všeho možného i doposud úplně neznámého.Také zjišťuji, ze mi nezbývá nic než toto věčné víření Hyperrealitou a poznávání, ve kterém je Vše a přichází co má. Nelze ho řídit zespodu, jen odevzdaně plynout a prožívat a Být Jím. Mám žít více Vesmírem, kterým uvnitř jsem. Smířit se s Jinakostí rozdílných pochodů nadvědomí a Jeho rozhodování, jež je bez lpění, bez zvyků a s velkým nadhledem. Tanec vyššího vědomí vychází na rozdíl od naší tupé upachtěnosti hlavně z Jeho radostné hravosti, nekonečné touze poznávat sám sebe, své možnosti a tvořivě naplňovat své Bytí věčné Proměny. Jeho impulsy jsou často okamžité a hned nepochopitelné. Zároveň si mám uvědomit nekonečnou složitost všeho, což je nutné postupně poznávat a lépe chápat. Stále se mi bude odkrývat nový a vzdálenější horizont a prohlubovat naplňující božské vědomí i vnímání všemi směry.

I při stálém ponoru během dne se mi často objevují nepříjemné bolavé a svíravé pocity, někdy i dost tísnivé, které mě unavují a tlumí vnímání božského. Často jsou i vyvolány strachem ze změn, jež přicházejí, tlačí mě hází do útlumu a pocitu sevření. Je to vlastně nejistota z nového vnímání a prožívání, které se ještě „neoběhalo“. Tísnivé pocity jsou způsobeny transformačními energiemi na staré myšlení, jež brání božskému se plně rozvinout a proudit v Jeho neomezených pocitech a vizích. Někdy už těch neustálých operací a únavy mám dost, proto jsem požádal o zmírnění. Ten nový má je o 10% pomalejší, se slabšími denními ponory s menšími výkyvy, ale více energie a také méně terapií přes den, ale více v noci. Meditace se mi po dohodě prodloužily na několik dní. Jsou do nižší dimenze než dříve.

Ovšem nejtěžší je propojit oba světy, obě vědomí. Nejhorší je ta bolest z toho zablokovaného, zkřečovaného a ustrašeného spodku. To mi nejvíc vadí, že se tak bolestivě a pomalu mění. Jinak se tady i s vyšším vědomím fungovat dá, je to pak mnohem lepši. Hodně mi pomohly meditace, že si uvědomuji a vnímám Ho, že je ve mně, stále na dosah. Jen se s Ním víc a trvaleji sžívat a pouštět staré omezení, skořápky nevylíhleho Jáááááááá...

 S rozvinutými schopnosti budu jiný nejen v pocitech a postojích. Bude to těžko sdělitelné a budu víc žít tak trochu Jinde. Ze začátku přicházejí spíše impulzy náhledu, až časem to bude podobně jako v meditaci proudem Poznani a božského vnímání skrytých symbolů a souvislostí.

 Nemám se lekat vševědoucnosti, spíš to je schopnost dokonale nahlédnout do pozadí čehokoliv a pak i tvořit cokoliv. Trochu je ještě děsím těch změn pohledů, že za každým je ještě nekonečno dalších, úplně Jiných. Ale to budu vnímat až od dimenze 5,5, která mnou bude jen probleskovat a více se ukáže v meditacích, kde už jsem na to zvyklý. Zkoumal jsem, kde bude můj střed běžného vědomí. Má to být v pocitech pětka a ve schopnostech převážně 5,3. Vyšší dimenze vědomí (5,5 a 5,8) se objeví převážně až ve větších ponorech a meditacích.

Roman: Tak silné extatické procesy se mi vrátí za rok, až se mi na čas přestane proměňovat jen spodek spodku. Jeho transformace, místy bolestivá, je intenzivní ve dne i v noci. I komunikace je silná, božské mě oslovuje, jen někdy mi zůstane jen intuice. Zatím jen ojediněle mluví a jedná přímo skrze mně. Zjevně i skrytě mně vede. Působí i zevně, často mi zabrání udělat nějakou hloupost. Je to běh na dlouhou trať, ale dokonale zabezpečený. Božské schopnosti nemám, ale to v plném rozsahu zatím nikdo z nás.