Po věčnost běžící vteřiny

ozvěnou jsem tvého těla

vlna tmy přichází z peřiny

dosáhnout písčiny čela.

Snad jenom tání zas přichází zvenčí

kapka má za kapkou se vydává v pád

a v kruhu za kruhem noci jsou tenčí 

s ptáky tak přilétat a v koních ržát.

A slova na ryby se po roky mění 

do vody odejít dávám jim čas

tvoje rty v tišinu ráno se zpění    

když tich všech slyšíme mlčeti hlas.

A stín můj odejde, až dají mi hrát 

spolu jsme samotni jak noc a den

rozsvítím pro tebe rozkvetlý sad

a večer ovoce ti uzraje v něm.