|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Přicházela pravidelně. Každý den po třetí hodině. Zazvonila u něj a on jako vždy, seběhl těch pět pater dolů aby jí otevřel. A to běhat nemusel, stačilo prostě nahoře zmáčknout bzučák a ona mohla dokonce nahoru vyjet výtahem. On raději běhal dolů, možná už to byl rituál, ale jemu to připadalo správné. Nahoru už ale výtahem. Oba. Po celou dobu, co byla u něj se drželi za ruce a dívali se na televizi. Vůbec netušili, co dávají. Občas se napili vína, občas si zapálili, občas se po sobě podívali. Nikdy nic víc, nikdy nic míň...Pravidelně ji potom v šest hodin doprovodil až před její panelák, usmáli se na sebe a bez toho, aby se alespoň jeden z nich otočil, šel každý z nich svojí cestou. Až jeden den to všechno provždy změnil.
Byly dvě hodiny a on si na počítači pustil film a ne tak jako vždy porno. Věděl, že dnes by mu asi už nestačilo jenom jí držet za ruku a tak se právě dnes rozhodl trošku pozměnit jejich pravidelný rituál. Byly dvě hodiny a za hodinu se možná rozhodne, co všechno bude dál...
Byly dvě hodiny a ona si dnes poprvé nevzala do koupelny svojí oblíbenou hračku a prostě se jenom osprchovala. Věděla, že dnes by jí asi už nestačilo jenom se dívat na televizi a držet ho za ruku a tak se právě dnes rozhodla trošku pozměnit jejich pravidelný rituál. Byly dvě hodiny a za hodinu se možná rozhodne, co všechno bude dál...
Za pět minut tři si zapálil cigaretu, což běžně nedělal a ani se nezvedl z křesla, aby dychtivě čekal na její zazvonění v předsíni.
Za pět minut tři teprve zamykala dveře svého bytu, což běžně nedělala, protože za pět minut tři už zpravidla stála před jeho vchodem do domu s ukazováčkem připraveným nad zvonkem z jeho jmenovkou.
Bylo pět minut po třetí a jeho to nechávalo zcela lhostejným až netečným. Ani na hodinky se nepodíval.
Bylo pět minut po třetí a ona dnes poprvé napsala esemesku: Můžu přijít?
Ve tři hodiny a deset minut jí zazvonil dolů bzučákem a nechal otevřené dveře svého bytu.
Ve čtvrt na čtyři usedala k němu do křesla a ani jeden z nich netušil, co se odehrává v té barevné krabici před nimi. Jediné, co zůstalo jako před tím bylo to, že se chytili za ruce. Nenapili se ani vína a ani si nezapálili cigaretu. Ani jednou se po sobě nepodívali. Do půl čtvrté bylo ticho mezi nimi tak absolutní, že by se mohlo stát etalonem ticha jako takového. Co proti tomu pomyslný špendlík...
Krátce poté se to stalo.
Nenamáhali se svlékáním, strhávání jim přišlo rychlejší. Nenamáhali se ani s nějakou předehrou, sadomasochistická brutálnost jim přišla vhodnější. Nemluvili ani si nešeptali. Nedívali se jeden na druhého, jenom slastně, vzrušeně, hrubě i něžně, vznosně i barbarsky, pekelně i andělsky milovali jeden druhého... Bylo to krásné a dlouhé...
Pár minut před šestou se nechvatně oblékli a zapálili si ten den svojí první společnous cigaretu. Víno zůstalo ten den zcela nedotčeno...
Chtěl, aby tento den byl jedním, veliký začátkem...
Chtěla, aby tento byl jedním, velikým začátkem...
V 18:05 byl jediným zvukem v jinak ztichlém domě jenom zvuk výtahu, který ji odvážel dolů. Samotnou... V 18:05 byl jediným zvukem v jinak ztichlém domě jenom zvuk jeho televize, na kterou se stejně nikdo, nikdy nedíval...
Chtěli, aby tento den, byl jejich jedním, velikým, společným začátkem...
V 18:10 oba věděli, že je to všechno definitivní KONEC....
|
|
|