Mám krizi identity

kde jsem, tam vždy jsi i ty

nelez mi do života

přestaň se kolem motat

zmiz, než to se mnou šlehne

jsi noční můra ze dne

kdy jsi mi vzala roha

přijdu a ani noha

a byt snad drancovali

vím, vždy jsem vyšel s mály

však nic je míň než málo

co mě to všechno stálo

nervů a odříkání

ztratil jsem moji paní

přesto mi nejde z hlavy

co všechno odnesla mi

mé srdce, prachy, víru

každý má někde míru

jen ona žádnou nezná

na duši rána řezná

na účtu minus z plusu

zastávka autobusu

kde jsme se seznámili

tukový rohlík z billy

a nájem nesplacený

toť dílo jedné ženy

a mojí naivity

jsa pouze zpola sytý

odjíždím do neznáma

až bude žena sama

uvnitř či někde venku

raději rumu sklenku

metanol nemetanol

lepší být chvíli namol

než říci ženě „Ano“

opice přejde ráno

„Ano“ tak za dva roky