Děsivá krása zrození
Těžký vzduch vyplňuje vitráže chrámu. Kroky přítomných se ve zpěvu zvonů
plazí po chladné podlaze. Zvuky se odráží od zdí a rozplývají v monstrózním
prostoru. Na sporém oltáři - do nahoty oblečená dívka, nehybně zmrazená ve
svém čekání. Panenské rty, štíhlé pružné tělo, vůně mládí obtočená kolem
ladných křivek...a natěšené páry očí dychtící po akci a krvi.
Do sálu vstoupilo ticho ruku v ruce s NÍM. Rozhlédl se pátravým
pohledem hledajíc odpovědi v tvářích svých poddaných zahalených do černých
kabátů a kápí. JEHO zrak ztuhl na mladém dívčím těle. Vztyčené hroty
bradavek čnící daleko k nebesům MU rozpulsovaly krev v žilách. Zrodila se
touha. Prsty se nezkrotně napřahovaly k ležící postavě jako malému děcku
toužícímu po hračce. Varhany burácejí do prostoru - skandují a povzbuzují
všechno přítomné. Pokořeni bázní křečovitě svírají planoucí svíčky svých
životů. Čas jakoby zrychlil a nemilosrdně začal odpočítávat poslední
okamžiky ženského očekávání.
Dívám se na ni a toužím po dotycích. Slepě nevnímám okolní
hřmící dav černých pastýřů. Očima laskám voňavé tělo. Chtěla bych se ní
nechat celá pohltit, mazlit se, líbat touhou zvlhčené rty, proniknout
jazykem mezi mlaďounká stehna a vdechovat dívčí krásu. Každý jeden z těch
služebníků by se jí chtěl zmocnit. Opět se chrámem rozlinulo ticho. Jen
hluboké výdechy a nádechy zvlnily těžký vzduch. Oni - opilí její nádherou a
svěžestí pro svoji posedlost po vlhkosti klína - oni to provedou. Rudá krev
se rozlívá a vpíjí do nehybného masa, mladého a panensky čistého.
Stojíc nad ní v rozhaleném tmavém plášti třímá ve špinavých
rukách nůž - jeden řez střídá druhý a rubínová krev nepřestává stříkat.
Maluje obrazce na obnažená ňadra, zbarvuje i stehna a hebounký trojúhelník
jemných chloupků. Kohoutí krev probudila život v křehké duši schoulené
uvnitř hrudního koše. Dav chce konečně slyšet tep dívčina srdce. Ve vzduchu
se mísí pach smrti s vůní života. Rudýma rukama roztírá krev po těle a
bloudí po něm - nevynechá jediné místečko, jediné zákoutí. Je to
fascinující. Pozoruji jeho pohyby, tu nekonečnou pouť dlaní. Nastal okamžik,
ve kterém se píší dějiny, boří se hradby a vznikají nové kontinenty.
Hruď se pomalu zvlnila a dívka poprvé vydechla. Zachvění víček,
jako by řasy odháněly zbytky páchnoucí smrti. Strach však ještě ovládá
veškeré pohyby. I když osvobozená je vrhnuta opět do spárů oddanosti. Ten
dar života musí být vykoupen službou svému stvořiteli. První krok z rakve
byl zároveň prvním krokem do JEHO područí. Byl to On, kdo vrátil tok řeky
života a ona se tak stala JEHO majetkem.
Černí pastýři svým křikem vyzývají mocné síly. Sténají a škrábou
se do tváří. Jedna postava vystupuje před zběsilý dav a strhává ze sebe
tmavé roucho. Stojí tu obnažená a dává se na odiv všech přítomných. Kleká si
na chladnou zem a hladí se po roztouženém těle. Neznámý muž se k ní přidává.
Propadnou nespoutané souloži. Hladový sex uchvátil i ostatní přihlížející.
Všichni ze sebe shazují ošacení a vrhají se do divokého milování, desítky
těl se spojují, proplétají v klubcích vášně. Sálem se ozývá sténání žen
nabodnutých na kopí ztopořených mužských údů. Něžné kočičí milování dívčích
dvojic a prsty postříbřené šťávou jejich smyslných těl. Orgasmus střídá
chvilky rozkoše. Pot se slučuje s myšlenkou na smrt a halí se do vábivé vize
všudypřítomného života. Vystřelené šípy vzdechů míří ke stropu chrámu, kde
již nebe je zahaleno do nevábně vzhlížející barvy. Touha stejně jako ostatní
ochromila i mě. Propadám se do klína jedné tmavovlásky. Ochutnávám ji,
miluji se s jejím klínem. Roztírám si její rozkoš po tvářích, jako by to byl
vzácný léčivý balzám. Vrývám své dlouhé nehty do její hebké pokožky, do
pevného zadečku. Propadám se do pekel a stoupám k nebi.
Burácivý chraplavý hlas přetrhne nit slastného užívání a jedním slovem
ochladí rozpálená neovladatelná těla. "Chceš..." Na odpověď však nečeká a
strhne dívku k zemi. Odhalená na ledové podlaze pokorně HO sleduje. ON
vyčkává, až se rozvášněné publikum zklidní. Jako šelma vyhlížející svou oběť
v nestřežené situaci zaútočí. Očista mladé duše ho příjemně dráždí.
"Zasvětím tě do krásy bolesti!" Vykřikne. "Poznáš její ostrost!" - "Ano,"
ozvalo se jemné špitnutí, které proletí sálem jako letní vánek. Krutý a
necitelný dav bez váhání vybere nástroj. Bič se dal do pohybu za doprovodu
varhanní hudby. Smršť ran dopadla na hladkou pokožku, prsa, bříško i mezi
stehna, která se chvílemi svírala a zase roztahovala přijímajíc pokorně
bolest. Oběť se před NÍM plazí, prosí a vzápětí choulí, aby se vyhnula
nemilosrdným ranám. Chladná zem chlácholí otevřené brázdy od biče. Obtáčí se
kolem NĚHO a olizuje nohy. Jazyk po sobě zanechává vlhkou šnečí cestičku.
Tmavá svatozář vlasů se rozlévá po zemi. Popadne ji za vlasy a zalomí hlavu
prudce dozadu. V sále se to zavlní. Přihlížející lační krve pobízejí svého
pána k dalším krutostem. Vychutnává si ji. Prsty drtí ztuhlé bradavky,
dlaněmi seká do mladých bujných ňader a ON - rozdrážděný na nejvyšší míru.
Ostré špičky nehtů drásají hebké masíčko. Vybírá si daň za její vzkříšení.
Dav fascinovaný mírou násilí zcela utichne. ON nepřestává a bere
za jemné chloupky mezi stehny a trhá, škube s nimi. Pár mu jich zůstává v
ruce a to ho rozrajcuje na maximum. Zapaluje svíci a rozlévá horký vosk po
dívčím těle. Ženský křik se odráží od klenutých stěn a vzduchem se line pach
spálených chloupků. Popadne další svůj nástroj - nůž. Zubaté ostří se
zaleskne ve světle svící. Přejíždí jím sem a tam a zanechává po sobě rudé
šrámy. Vnímá každý jeho pohyb a v záchvatu rozkoše se sama zraňuje. Drásá a
rozrývá si kůži všude, kde se dá. Svíjí se jako had, kterého lovec chytil do
pasti. Prohýbá záda jako kočka, když se protahuje a její sténání vytváří
harmonický celek s chrámovou hudbou. Chce se úplně odevzdat, patřit svému
pánovi, o čemž ona nerozhoduje. Vychází vstříc noži, který nemilosrdně
kreslí ornamenty na její bělostná záda. Křišťálové slzy pomáhají zažehnat
bolest a hned se zas vpíjí do dlouhých černých řas, kde nakonec jejich
řečiště ve svitu svící vyschnou. Už dávno pochopila, co je to poddanost,
ochutnala to velké tajemství, které jen stěží každý pozná. Touha, žár a
rozkoš se mísí a stoupají do špiček věží.
Rozrážím postavy kolem sebe a dychtivě uháním střemhlav do
tajemné propasti, odkud není úniku. Dav mi sám otevírá cestu a těší se na
další podívanou. Chci být na jejím místě, chci poznat to tajemství spolu s
ní. Toužím se podřídit JEMU, aby někdo jiný rozhodoval o mé přítomnosti.
Uléhám vedle dívky a pastýři uzavírají kruh kolem nás. ON bere do ruky bič.
Hudba se sotva prodírá mezi těly lačně hledících postav. Propadám se do
hlubin JEHO nezkrotného područí...
|