|
Foukám do obláčků z pampelišky uprostřed léta, rád bych políbil tvé vlasy, s kterými si větřík hraje, chtěl bych sledovat tiché pohyby tvých víček ve spánku, chtěl bych mokrou rukou pohladit tvá ústa barvy červánků, chtěl bych se utopit v hloubce tvých očí slunce a léta ubíhají za horkých nocí pomaleji, kdy myšlenka za myšlenkou taje.
Natrhám ti všechny květiny opalujíce své okvětní lístky na zlatých horských paprscích, poděkuješ mi, vím, daruješ mi nejkrásnější úsměv, vím, vše co bych rád, o tobě sním. Namaluju louku pampelišek u pěšiny, tebe hledící k východu v chladivých rozbřescích.
Dnes, v noci jdu po luční pěšině sám, upoutám chuť dravců nočního ticha, přesto se procházím dál, děkuji za radost a kmitající oční víčka hlásící ospalost, nutí mě zalévat pampelišky ve víně, zůstávám na dně láhve a duše jen vzdychá.
|
|
|