Akát, jak štír 
po vahách jdoucí podzimem, 
mi vypáral nitku bolesti 
z ramene. 
Jen jsem se osykl 
a už byla nahá. Od košile staršího z nás dvou 
                                                 padala 
jako paprsek rybízové šťávy 
vylomený ze slunce. 

_____

Jsou chvíle, 
kdy jediný výstřel z trnové koruny akátu 
                                               stačí, 
aby do masa vryl reliéf, 
kam vtrnulo chvění; 
ty, v otvoru po hřebu zahmožděný, 
                                      čekáš:

Kdo se jak mladší bratr vrací?

jak okna v nočním sněhu –
otevřeš moje stigmata.